Křídlochvění

Oba žijí v jedné kleci

spí, dokud se nerozsvěcí

či jim slunce nemává

Hrát si chtějí, hned jak vstanou

na babu či schovávanou

jsou to šídla zvědavá

 Andulka vždy za korelkou

ta má z toho radost velkou

nikde žádné soukromí

Poradí si – a tak přečká

namlouvání od samečka

jenž sní, že ji ohromí

 Někdy zobák otevře si

andulka svá křídla svěsí

korelka mu nadává

Byť je mladší, tak z ní čiší

že než on je vskutku vyšší

není však jen hádavá

 Když ho zprahne, hned se tulí

z atomů jsou molekuly

v souzvuku pár švitoří

Na rošťárny čas jim stačí

kryt odebrat ovladači

jenž utrpí příkoří

 Létají si po pokoji

obaly knih se jich bojí

co zas s nimi provedou

Záclony se trochu děsí

když ti dva jdou na závěsy

prozpěvovat s koledou

 Byť se někdy trochu chytí

jsou, jak by je přišil nití

jeden s druhým spojeni

Tam, kam jeden, druhý letí

Jaké mají předsevzetí?

Že co mohou, pozmění…