Před předem prohranou bitvou

Jsou bitvy, v kterých se nezabíjí, jen se ničí a zotročují životy. Ty čistotě duší vyhovují lépe.

PavleK, zcela souhlasím s komentem i citátem. A přestože je někdy boj nutný (nelze donekonečna ustupovat zlu), nikdy by nám zabíjení nemělo přinášet potěšení. Protože pak prohrajeme tu nejdůležitější bitvu - bitvu o čistotu duše. (můj pohled na věc).

Ono se to dá vnímat i tak, že kdo upřednostní boj jen pro samotný boj pro radost z boje, kdo zabíjí, když to není bezpodmínečně nutné, kdo nevidí bližního (křesťanská láska, symbol kutny)  prohrává předem svou bitvu.

Jenže pak jsem si všiml, že ještě nemám rozlepené oči. Ona tam není kutna, ale knuta. I tak z toho mám pocit, že ten boj není nutný a vnímám to jako předem prohranou bitvu.

Kdo vyhrál v bitvě a pobyl mnoho protivníků, měl by být přijímán se smutečnými obřady.

Tao-te-ting.

Schwalbe,

ta báseň se jmenuje Kdo na moje místo ?. Má tři sloky, přičemž třetí sloka je pouze obměněná první sloka, což je u Bezruče dosti neobvyklé. Nejdelší a nejpatetičtější střední sloka je konkrétní, lépe řečeno : bezručovsky mytologická. Mám staré vydání Slezských písní z roku 1946 s Bezručovým věnováním a jeho četnými poznámkami u jednotlivých básní. Můj otec byl, dá li se to tak říct, Bezručovým přítelem a  mně se tahle knížka jako dítěti velice líbila. ...A pak nemám být patetická !

Dalesi, díky za návštěvu i doporučení četby, mrknu na to. Souhlasím, v dnešních žabomyších válkách nemá cenu se příliš angažovat. Boj, dle mého, má cenu jen tam, kde základem je Láska k věci (třeba vlast). Ale skutečná Láska, ne to co si pod tím drtivá většina společnosti představuje. To už jsme však na poli filosofie... 

Pěkné, Schwalbe, pěkné. Ale, kde najít takovou nádhernou bitvu, kde by bylo takto všechno jasné? Hned bych se připojil k boji na té správné straně a položil srdce a jiné orgány.  Ale bohužel, místo toho musím jenom doporučit Karel Michal: Čest a sláva.

Alegno, Abakusi, děkuji. 

Umbratico, jojo svoboda... to slovo se na nás kydá ze všech stran, a přitom jsme nesvobodní více než kdy jindy... Bezručovku neznám, ale je dost dobrá. Zvednout štít? V jedné z dávných básní jsem zvedal rapír na obranu, bych se byl za správnou stranu... dnes se učím nevrhat do všeho tak bezhlavě :) Ale v zásadních věcech je třeba ten štít a meč zvednout...

Sedím v krčme pod dubom.

Netuším čo kráľ má za lubom.

Stratil som sa už po ceste sem.

Som sám a  nemôžem sa otočiť

Zasekol sa mi ozdobný štít.

Pijem slamkou.

Môj kráľ by dal kráľovstvo za koňa.

Ja za kľuč osmičku na prilbu čo ma omína.

asi zo mňa veľký hrdina nikdy nebude 

Já musím za militaristickou básničku, která je zároveň básní o svobodě, dát rozhodně tip. Je to můj šálek čaje.

Trochu mi to připomíná jistou báseň od Petra Bezruče, kterou jsem recitovala na soutěžích a dodnes ji znám zpaměti :

Tak málo mám krve a ještě mi teče

z úst.

Až bude růst

nade mnou tráva, až budu hnít,

kdo místo mne na stráž,

kdo zdvihne můj štít ?

Nebudeš to třeba ty, Schwalbe ?

sepsal jsi to pěkně***