Romance

Romance

Dvacet let dělal úředníka v bance v malém městě na východním pobřeží. Za celoživotní úspory koupil škuner a tím se plavil mezi Mexikem a Spojenými státy, co dva týdny. Na palubě slunce a pohoda, v podpalubí pytle s heroinem.

Po dvou letech v jednom přístavu potkal sladkou zrzku a všeho pro ni zanechal. Prodal škuner, u šéfa kartelu Las Zetas vyzvedl uschované peníze a žili pak spolu v domě na písečné pláži, večer se toulali pobřežím, s větrem a solí ve vlasech. 

Jednoho takového večera, obzor planul barvou jejích vlasů, zeptala se ho: Co tys vlastně dělal na moři? Chvíli osudově mlčel a pak jí řekl, že vozil humanitární pomoc. A že to mnohdy bylo těžké, kvůli pirátům. Přivinula se k němu a v očích se jí zaleskl něžný žal.

Ať mír dál zůstává...

Zrovna mu usínala na chlupaté hrudi, kolébaná jeho hlubokým dechem, horkem a láskou. Pak ale zapípal telefon a jejich slastná chvíle v sauně byla pryč.

Potřebujeme pořádnou kampaň na toho nového ředitele pojišťovny v Bavorsku, sděloval naléhavě hlas, pořádnej hejt! Oskar Bída, generální ředitel agentury Interhejt, slíbil vše zařídit, unaveně odložil ajfon a přitiskl si cikánečku Stelu, sotva patnáctiletou dívenku z Košic, zpátky na chlupatou hruď.

A protože byl 17.listopad a podvečer, Oskar zapálil masážní svíčku, polil Stele drobná prsa a něžně na ně vztáhl dlaně. Aspoň na chvíli dal zapomenout na mezinárodní nenávist, která ho dobře živila.

Před podprsenkárnou

Stáli před podprsenkárnou v Opletalově, v skrytu přes silnici, čahouni v kašmírových kabátech, pod rouškami ještě nápadnější. Stáli tam v chlapácké chvilce, profesor trestního práva Srneček s advokátem Bdělým.

Kupodivu neřešili některou z hořlavých kauz, jimiž média zapalují veřejné mínění, ale jako ustanovení zákona komentovali řadu žen před podprsenkárnou. Ty si přišly do výdejního okénka vyzvednout krajkovou návnadu, na niž večer lapí muže, omráčí je a vyvrhnou.

Tak se tam ti dva právníci v letech a postavení kývali jak Židi u Zdi nářků a hádali, která je má hezčí. Ta je má jak cepelíny, to by se lítalo, polkl profesor. A advokát na to, že raději tu s pichlavým štěstíčkem, co chodí ve dvojičce. De gustibus non est disputandum, konstatoval profesor z katedry vkusu a zas se chvíli nerušeně hroužili do snů, až z z toho měli zvlhlé roušky.