Slunovrat

PROZ, děkuji za vyslovení takoveho pocitu. ..kdysi mi jedna žena napsala k jine basnicce totéž.  Ale jste spíše velmi shovívavé.

Vím, že tam není v tvorbě přílišpodobnosti... ale při čtení tvé tvorby zažívám podobný pocit (sice méně intenzivní) vytržení, jako při Šinktancově Adamovi a Evě či sbírce Nesmír... Zvláště první všem, kdo neznají doporučuji k přečtení. Alle taky jsem prostě možná jen zaujatá, tím, že mne Šiktancův Adam a Eva, naučil milovat své jméno... Přestala jsem na něj nahlížet pouze ve smyslu, že ho nosila ta, která "pokolení lidské uvrhla do neštěstí"... 

Nekážeš mi nic nevhodného. Přála bych si, aby každý uměl takhle kázat. Pokud tobě to nepřipadá za těžko, poučím se ráda,  je znát, ze do stavby vidíš hluboko. 

Zamožná vdova mi přijde snazší žít než psat. Ale s kmetem to nakonec taky nedopadlo až nejak moc dobře,  tak mohu zkusit. Děkuji.  :)

A není nad archetyp poučené zámožné vdovy :)))! Žertýřský smajlík.

On metrický ideál, to je báseň, která konkrétní realizací prvního verše udá jasný (ve smyslu jasně čitelný) a přehledný metrický impulz ke zdárnému prokličkování celým textem. Takový verš funguje coby sdělný návod jak číst, recitovat. Dtto veškerá interpunkce a jiné pomůcky. Otázkou je, zda máš či nemáš v plánu takové básně skládat, co tě láká, co neláká, co si chceš zkusit. Existuje mnoho nástrojů, kterak tento impulz podpořit anebo naopak rozrušit,

se mi tu nechce zbytečně plácat játra na věci, které jsou někde lépe a relevantněji zformulovány, navíc pokud netuším, jak moc si sama víš či nevíš rady, připadám si, že ti kážu starou vestu :).

Čtenářská očekávání jsou potom rovněž diferenciována. Někdo se na takové texty vyloženě těší, prahne po nich, jiného jimi otrávíš. 

Asi víš, proč píšeš (příp. máš napsáno), tak tento důvod bude pro tebe stěžejním kritériem všemožných voleb.

Tvá varianta se skružemi se mi líbí. 

Muži určitě méně uzlují celkově, ale archetyp nastřádaného bohatství směřoval k archetypu starce. 

I tak, to jsem si vyložila coby řeč o sklonku života, právě proto ale zmiňuji v prvním komentáři, že na mě působí stylizací spíš jako zaklínadlo nežli testament. Nemá smysl generalizovat ani se nikdy nevcítím dost třefně do mužského vnímání, ale tuším, že pánové při bilancích trochu míň uzlují. Určitě i proto příslušné námitky, respektive lze si je tak vykládat.

Vzdálenost mezi mužem a ženou.

Jak hovoří pořád jen lyrický subjekt, tehdy se u uvozovkám neuchylovat, to se vr.

Pokud bys chtěla zahlazovat přesahy, pak by pěkný význam přinesla i realizace:

středy jsou vyžrané k skružím/zdobení tvaruji z loje svic 

Mohl by si chystat zádušní svíce. Problematičtější co do výslovnosti je potom souhlásková skrumáž k-skru- kontra ke skružím, kde ovšem přibyde jedna slabika, tudíž nelze bez dalších úprav zaměnit. 

Není-li potom ztížená artikulační realizace součástí nějakého záměru, je dobré přihlížet právě k přechodům mezi slovy, jak dobře se modulují, recitují.

Dobré. Děkuji.  Po celou dobu "mluví" sám kmet. Jen se na sebe ve druhé strofě dívá. 

Aha, ted teprve se dívám, že Norsko nenapsal "zajímavé slovo", ale sloveso. No tak potom pujde o zert. Haha. Mluvčí samozřejmě nic nekmete.

Moc se mi líbí,  jak pečlivě volíš do komentáře slova a moc děkuji za dobré lekce (nejen) teorie verše. 

Básnička je o sklonku života. Z pohledu toho, kdo se na něj dívá. Nejspíš to není  jasné. Jsem ráda, ze k tomu umíte říct více co a jak.

A teda kmést, nikoli kmetat, aspoň vidíš, jak mi to nemyslí, musíš si to vymyslet sama. :) Slabikové aliterace jsou výraznější, tu samozřejmě jen taková ubohá konkurence předložky a předpony, navíc v versus vz-

errata: enjambementu (tak dlouho jsem se prala se svou neurotickou klávesnicí, až jsem si zdárně odmazala zase jiný kus slova)

Stavím-li na předpokladu, že lyrickým subjektem je inkriminovaný kmet, potom v první sloce promlouvá on, ve druhé heterodiegetický vypravěč, ve třetí opět lyrický subjekt sám. Lze zvážit, zda tuto skutečnost dávat, či naopak nedávat nějak graficky najevo. Mimochodem, nejsem Norského mluvčí, ale usuzuji, že chtěl svou poznámkou patrně naznačit, kterak dativ substantiva kmet připomíná singulár třetí osoby verba (haha, kmetat). Nejde-li tudíž o přímý úmysl zaměnitelnosti větného členu/slovního druhu, možná by stálo za uvážení nějak lépe konkrétní slovní druh naznačit, upevnit.

Seberu ti jednu aliteraci (a sice hýření hyen), podstrčím oplátkou jinou, plus možná pozměním význam (ber, vnímej pouze jako mou svobodnou čtenářskou interpretaci a nečiň si z ní žádné větší znechucení, úsměv); jiná realizace přináší jisté klady/zápory, to jak si kdo vykládá, zároveň může pozměnit křehké vnitřní vztahy v básni, které můj čtenář aktuálně nevnímá. Jde opět jen o ukázku možné práce s textem.

Odral rok tapety létům,/z pětiny tikají zápěstí./„Žijte si na můj vrub!‟ V kmetu/vzplál tanec hyen jak v hlavě stín.//V podloubí...

Ke kladům snad patří významová vazba zvoleného přísudku k motivu obsaženému v první sloce (loje svic) a možná lepší řešení přesahu (enjambentu).

Posuď si.

Dekuji Silene, s tou interpunkci a pomlckami to bude z Tveho pohledu asi pravda. Kdyz to ctu novyma ocima, tak 

mi nejlepší přijde

Odral rok tapety létům,

z pětiny tikají zápěstí.

Žijte si na můj vrub! Kmetu -

hýření hyen jak hlavě stín.

Subj. Víc ženské zaklínadlo nežli kmetský testament. Vyslovit se určitě dá. Nemám moc zkušeností s lojovými svícemi, spíš jen voskem a parafínem dnešní doby, tudíž nevím, jak moc je lůj tvárný na filigrány (o nichž nemluví), podle mne spíš drobivý, sotva kouli uplácat; čti ten z vývaru žádná sláva, ne nadarmo lojové svíce podřadným zbožím. Tož jestli se lyrický subjekt v situaci spíš patlá a drobí se mu pod rukama...?

Za léta bych si interpunkční čárku dopřála. Ve větné části s kmetem si vyvozuji přísudkovou redukci příslušnou k hýření, přemítám, zda takto řešeno není potom použití dvou pomlček poněkud zavádějící (nejde-li o účel). Když už jsme u pomlček, v textech děl velmi horuji za některou z jejich typografických tváří, tj. nenahrazovat spojkovníkem.

I když je poslední (gradační) rým pouze asonanční, o to přirozeněji na mne sloka působí, sama bych to měla, vnímala za záměr, přechod k nekomplikované řeči, k lidské prostotě, smíření.

Zda jde přímo o poezii, nevím, takové věci nerada soudím, text mě ovšem bavil. Vůbec nerada soudím.

starej Rendle 2020, děkuji.

Safiáne, děkuji.

Přijde mi to strašně násilné. Nezabírá. Všechno se mi rozplývá v rozpacích.

Bacha na velbloudy! Zdánlivě krotká, ale nebezpečná zvířata!

Alegno, ani očima?  Děkuji! 

A zkusím  oběma dohromady:

Norsko 1, stín čehokoli. Spoléhala jsem pri tvorbě hlavně na velbloudy. Kmet se mi tam vloudil později :)

Stín Březiny? Kmetu je zajímavé sloveso

místy pro mě nevyslovitelné, ale nemám cvičený jazyk, tak proto, celkově se mi líbí***