Průběžně

Abych pravdu rekl, nevím jak tuto sbírku nazvat. Je to spíš pár kousků, které se časem nahromadily a z nich jsem něco vybral. Většinu z nich jsem ani nepojmenovával. Něco jsou jen pocity, něco příběhy, ať se s tím případný čtenář nějak popasuje.   Ani se stylem jsem si hlavu nelámal, nemaje potřebnou erudici. Pokaždé jak to vyhřezlo, vypadlo, vyplynulo, bez varování se objevilo, tak je to napsáno.                                                                                                                          Ke zveřejnění mně vede nejvíc zvědavost, jaké reakce tyto zápisky vzbudí a kdyby nevvzbudily, taky dobře.

                                    Luboš Rumcays Vodák                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                                  

                     I.

I slunce chodí večer spát,

když únavou se klíží oči.

Vteřiny krájí čas na nejjemnější fáš

a hlavou letí něco v dál;

rozkvetlé louky, vůně jar

ti přináší ten sen

svit luceren na nádražích, když je míjí vlak

tudu, tudu,, tik, ťak

tik, ťak....

 

                   II.

Je den,

kdy už je toho dost.

Co bylo stačí,

pak není potřeba nic,

všeho až kam.

Cíl neznámý i známý,

co je ti po tom kde?

 

           III.

Šifrovaná realita,

ulita slov,

ventil pocitů.

A každé zrnko v proudu slov,

je jen to co chci říct.

Nic jiného,

nic víc....

 

Já už budu hodný dědečku

Šel kolem měl tak tisíc hlav,

tu churav, ale jinak zdráv.

Když zdráv, tak jsem ho pozdravil

a aniž by se zastavil,

tak přetáh mně tou holí...

,,Bolí chlapče, bolí?´´

,,Už budu hodný dědečku!

Jen ať se plní plány,

ať mají radost přátelé,

ať mají radost známí.

Už budu hodný dědečku!

To aby dobře bylo.´´

A v sadě zrály divizny

a venku chumelilo.

 

Těžko říct

Cár žbleptu chycen za drát větrem vlál.

Pak pazdrát vznesl se a sed jak byl,

šum ševelil...

Zabřichadržíce se smály vesele

a kyselé zíraly na zem z výšky.

Žel pouze navzdor žízni žoužvelím,

conaplat plátnem zabalil

a spal dál v osení.     

 

Incognito

Icognito úsečka

přečká,

nebo nepřečká.

Ryto - žito,

bito - líto....

A vůbec, kdo ví to?

Neví to.

Je tu incognito.

 

 

Zuby nehty

A měli vádu dva.

Malý - velký,

tlustý - tenký.

A tlustý, velký,

chopil se svou silou sbě vlstní.

Však malý,

malý Malimír

vhryz v zápěsti mu bělostnými zuby,

až zběsile on hrubým hlasem řel:

,,Jaj! Bolest ukrutná, ty smrade!´´

Prchal pryč,

div Živ - čic 

pryč prchal, 

za roh do zmizení.

Pak zítřím pohledů,

z dohledu vzájemně strachy

vzdálili se pryč.

A nikdo neví proč,

či zač...

 

Časomlejn

Nesoulad komolí Čehý! Hot!

proudy vod valící se valem vpřed.

A co budou, jsou-li dětmi toho času?

 

Kamená koule valí se žlabem časostroje,

spirálou rachotí a duní,

boří stěny ticha

a nikdo neví kde to končí.

A jde to jde, až dokud se dýchá....

 

Stvol pnoucí rostlinou svým listovím se vinou

i slzy solí v Solném moři splynou,

dál zvuky dozvučí a šumy doševelí

a barvy vyblednou

a to je zatím celý.... 

 

 

Jenžesežel

Kdybych měl hromadu nápadů,

napsal bych nějakou baladu.

Vezmi, kde vezmi.

Však ve zmi, či ve zmi?

Zelém a nezelém,

smutném i veselém....

Jenže se nezlobte,

nekradu.

 

---