mimozemské bytosti

líbí se mi ta gradace - nejdřív jakože pocit sounáležitosti, sdílení, jeho "potřeba" a potom varování... pověz anebo ---

a tento verš - ten je pro mě dost dobrej:

"lebo tou džungľou sme my a ty si to druhé"

ďakujem...aj ja to cítim podobne

Současný svět u citlivých lidí, jako jsem já, soustavně vyvolává depresi. Jen co na internetu někam najedu, už mi to říká: zapomněli jste se přihlásit, zapomněli jste přidat svůj mail. ...A JÁ SE CÍTÍM BEZPEČNÁ JEN JAKO ABSOLUTNÍ ANONYM.  Tvoje báseň mi promluvila z duše. Vždyť i tady na Písmáku, když ti napíšu kritiku a přidám tip, okamžitě se to zobrazí v " CO SE TU PRÁVĚ DĚJE ". Jsme štvanci a Velký bratr nás stále sleduje. Ale největší hrůzu vidím v tom, že mladé generaci to nevadí, ale naopak si v exhibicionismu libuje.

Wow omg toto je bomba, ten zaver som necakal

Skarabeo, já vím, že ne. Ale ta idea všeobjímající lásky ve světě, který je zmítán vyhrocenou nenávistí, mě svedla k tomuto komentáři.

ďakujem všetkým za podnetné komentáre....

Safián - naomarxizmus mi ani len nenapadol :)

Entropia - áno, má to byť ironické...dakujem :)

Třeba se to lidem podaří a jednou vybudují svět, kde nebudou muset být sami sebou jen sami pro sebe.

Třeba jde teď jen o to, aby se tenhle sen  memeticky přenášel pořád dál a dál, aby lákal v každé generaci víc a víc lidí, aby to nevzdávali a hledali, kudy na to, i když vědí, že to, co sami dokážou a zažijí, je jenom malý pokus ryby vydržet na suchu.

V evoluci nové druhy nejčastěji vznikají na ostrovech. A lidé, co chtějí takhle žít, jsou tak trochu jiný memetický druh. Takže třeba až bude možné snadno založit ostrov, který nikdo nebude chtít dobýt nebo rozbít, protože k tomu nebude žádný důvod,  budou moci existovat různé společnosti s různými dobrovolně sdílenými pravidly...? 

Možná mohou i teď vznikat vztahy, kde se lidé o zárodek takového světa pokouší. Ale vyžaduje to mimo jiné obrovskou psychickou odolnost, aby to byl domov. Snadno z toho může vzniknout peklo. Protože naše psychika je ze své podstaty křehká, vědomí vlastního já nejspíš vyrůstá na základně mechanismů, budujících v něm v každé chvíli iluzi stability, dobra, "domova" - dítě si víceméně zvykne na všechno, co je nějak repetitivní. A tenhle mechanismus budování iluzí je potřeba prokouknout -  tudíž tak trochu zrušit.   Starý domov ztratit, aby bylo možné vybudovat nový. (Takže vlastně žádný návrat :-))

Hm, to jsem se rozepsal asi moc - ale díky za katalýzu, dobrá věcička, jakkoliv mne vždycky zajímá spíš myšlení autora než "dokonalost tvaru," i když rezonanční emoce jsou právě tím memetickým háčkem a palivem pro motůrky našich myslí.  

vyvolává obrazy hippie...

Síla. Já to vnímám jako silně ironické. Možná díky tvému předchozímu podobně laděnému textu stará opustená pivnica. 

Nemyslím, žes to myslela jako vábničku tajných služeb. Možná je to agitka neomarxismu (říká se mu také progresivismus nebo i jinak) zabalená do pozlátka všeobecného přátelství.

lebo keď sa všetci o sebe dozvieme všetko

stane sa z nás jedna

veľká rodina

a už sa nikto nikdy

nebude musieť cítiť ako mimozemšťan.

Až se to stane, nikdo se nebude cítit jako mimozemšťanem, protože každý bude otrokem.

Neotřelá idea :)