Zrcadelník

V krajině stojíš marný, 

že se až bojíš hnout

a slunce který sálá,

spaluje ducha jak troud. 

Zrcadla ze všech koutů,

zlověstně probleskujou.

I když je nevidíš jsou tu,

oči tě pozorujou.

Díky těm zrcadlům do tváří lidí

vidí ten král a chtěl by z nich číst.

I po tvejch přáních čmuchá a slídí,

ve snaze sáhnout do ukrytejch míst.

Už není klidná chvíle,

už není skrytej kout,

jasně jsou daný cíle,

není kam uprchnout

Pokrytec přízeň loudí

s úsměvy který lžou

než  dlaň co právem soudí

setře tu vůli zlou.