Co nás čeká

Každá bouřka vyčistí nebe a zase přijde slunce

Jsem znechucen z toho, co se v posledních dnech děje. Světem se šíří

zákeřná nemoc. Už samotné diskuse, jestli je hodně nebo málo zákeřná,

jsou směšné. Je to nemoc a tečka. Za virus (samozřejmě pokud nebyl

vyroben uměle) nemůže nikdo. Ale i pokud byl vyroben uměle, rozhodně

za něj nemůže naše vláda. Za to, co se děje, také nemůže vláda, ale

virus. Jenže my rádi hledáme viníky, rádi někoho pronásledujeme a

urážíme. Je zoufalství číst nebo poslouchat donekonečna se opakující

komentáře těch politiků, lékařů, umělců a novinářů, kteří si často hojí

spíše své ego a mindráky, než aby se pokoušeli hledat rozumná slova.

Většina z nich nechce někomu pomáhat, ale mantrou je „já to přece říkal

už dávno“ a „vláda to celé dělá špatně“. Druhá poloha podobných

vystoupení je fňukání. Úplně jako živá voda na mne zapůsobil rozhovor

s jakýmsi obchodníkem zjevně s vietnamskými kořeny, který konstatoval,

že se mu opravdu nedaří, nemá příjmy, ale nějak to musí vydržet. Pak

následovalo padesát českých podnikatelů a umělců, kteří houfem

vysvětlovali, že jim vláda musí pomoci, jinak zkrachují. Ekonomika je

složitá a finanční toky povedou ke krachu mnoha podnikatelů, jenže to je

přece normální. Kdo nestojí na pevných nohách, nemá rezervy a žije jen

okamžikem, ten prostě bude mít problémy. Firmy vznikají a zanikají, lidé

se rodí a umírají, katastrofy přicházejí a odcházejí. V kritických situacích

má člověk zatnout zuby, zmobilizovat síly a rezervy, a snažit se přežít.

Jediná možnost, jak se v krizových situacích nezhroutit, je myslet na

budoucnost, přemýšlet, co mohu odvrátit a co ne, a co budu dělat, až se

situace zlepší. Ohlížet se dozadu a spekulovat o tom, kdo za to může, je

totální hloupost. Kdo může za povodně, viry či klimatické změny? Mocná

příroda. A my musíme dělat vše pro to, aby nás nesmetla, a ne hledat

mezi sebou viníky.

Jsme neuvěřitelní. Na jednu stranu chceme vybít skot, nahradit

automobily se spalovacími motory všestranně komplikovanějšími

elektromobily (a jak se zdá, zdaleka ne tak šetrnými k životnímu

 

prostředí, jak aktivisti doufají) a zaplavit Evropu miliony

nekvalifikovaných a těžko přizpůsobivých lidí. To nám nevadí a tváříme

se, že nás to nijak nebude omezovat. Pak ale přijde virus a my se

hroutíme, pokud nám zavřou bary, divadla a nebudeme moci jet na

dovolenou k moři. Ochotně ničíme tradice a odvěký řád naší evropské

civilizace, ale nepřežijeme měsíc v karanténě doma. Místo rozumu

čekáme na to, co nám kdo nařídí, co kdo za nás udělá, co nám řeknou

v České televizi. Pod tlakem nás, lidí, se před létem uvolnila opatření, jak

zabránit dalšímu šíření viru. Uvolnila se proto, že bychom asi povstali,

pokud by nás nepustili na dovolenou do Chorvatska, pokud bychom

nemohli sedět v barech a opíjet se, pokud bychom se nemohli zfetovat

na technoparty. Ti hloupější okázale slavili konec koronakrize. Vždyť to

přece řekli naši politici (a zasloužila se o to samozřejmě opozice) a hlásili

to v České televizi. Ti chytřejší, kteří vědí, že se nedá věřit ani politikům,

ani České televizi, se dál chovali opatrně. V situaci, jako je tahle, je totiž

jedinou možností být odpovědný dobrovolně. Nic z toho současná

společnost, nebo alespoň ta hlasitá, viditelná a přemoudřelá menšina,

nechápe. Každý má samozřejmě právo na svůj názor a právo ho

vyslovit, ale my nemáme povinnost to poslouchat. Teď vás napadne, že

jsem nějaký moc přemoudřelý a dělám totéž, co sám kritizuju. Já to ale

dělám účelově, protože se na svém blogu už diskuzemi o koronaviru

zabývat nebudu. Kdo chápe, poradí si i bez moudrých rad, a kdo

nechápe, tomu holt není pomoci. Je otázka, zda se vůbec dá pomoci

naší zjemnělé, zlenivělé, poblouzněné a nesamostatné moderní

civilizaci. Jenže je pravda, že podobné krize oddělí zrno od plev, protože

každá bouřka vyčistí nebe a přijde zase slunce. A bude svítit hlavně těm,

kdo se nehroutí a umí se o sebe sami postarat.

---