Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seVábení k odjezdu
Autor
Kaj
Všechny vlaky
se slézají k mému městu
jako housenky k zelí
Chtějí do labyrintu
jeho ulic a uliček
které už znám
jak své boty
Jen jeden vlak
se chystá
vyjet z města ven
Koloťuk s dlouhým kladivem
cinká do ocelových obručí
na litinových kolech
Motor lokomotivy
vrčí v nepravidelném rytmu
Na všech vagónech
i na lokomotivě
je můj podpis
Jen jeden z vagónů
temně modrý
nese Tvé cizokrajné jméno
voní dálkami
Na příhraničním nádraží
ho připojí k podobným vagónům
a exotické lokomotivě
Pro svůj
neodpovídající doklad
tam vystoupím
budu pokračovat pěšky
Budou mě prozrazovat
šlépěje otisknuté
do sněhu tvé nevinnosti?
Bude mě zrazovat
bláto Tvé nerudnosti?
Budu klouzat
po ledu tvého chladu?
Nebo mě skryješ
ve vlnící se trávě
svého přijetí?
Uvidím tramvaje
ve Tvém městě?
Budu se moci
učit Tvému jazyku
abych mohl být Tvé zemi užitečný?
5 názorů
Milá Alegno, díky za pozornou četbu i za připomínky. Jsou zajímavé.
Tvé texty jsou snové - stále žiji v naivní představě, že už nic nenapíšu. Asi je to tím, že nemám představu, jak mé texty vznikají. Nemám ctižádost psát poezii a tak mě tato představa nijak neruší. Kdybych ale nesvedl dál psát, tak by mě to chybělo. Na druhé straně bych třeba začal číst to, co píší ostatní.
Sedím na nádraží - na nádraží nesedím. Srostl jsem s železnicí do té míry, že se proměnila v mou vyjadřovací pomůcku. Všechno měřím na vagóny. Moje představivost nezná jiný operátor. Jediným konkurentem je ženské fyzično. Jsem rád, že je železnice trochu tlumí.
Přeji Veselé Vánice.
tvoje texty jsou snové, představuju si, jak sedíš na nádraží vstřebáváš jeho energii, zavřeš oči a sníš :-).....je v tom něha a touha
pro mě by tam nemusel být poslední řádek a také "i" v řádku "i na lokomotivě"