Cesta z bolesti

Pročpak mě tak bolí,

když mi sype rány solí?

Zakápne je navrch dehtem,

jakoby přejela přes ně nehtem.

Bolestí se svíjím, strachem,

nemávnu rukou nad poplachem.

Rány se otevírají, když odbije půlnoc,

nad sebou ztrácím veškerou moc.

Pozornost se snažím upírat k internetu,

je mi tak špatně, jen doufám, že se pletu.

Křečovitá póza, ve které sedím,

na blikající obrazovku tupě hledím.

Hledám věci, co srdce i duši pohladí,

moji tajní přátelé, co mně nezradí.

Něco špatného jsem musela udělat dosti,

že musím snášet tyto ukrutnosti.

Úlevu přináší skládání básniček,

možná to bude můj nový koníček.

Do světa fantazie se s úlevou nořím,

nejedny konvence svými verši bořím.

Jakoby se to špatné ze mě setřáslo,

přetížení nervového systému pohaslo.

Teď už jen velkou únavu cítím,

světýlko na konci tunelu vidím.