Smraďoch Lepítko

Smutný hrdina našeho příběhu se samozřejmě nejmenoval Smraďoch Lepítko, jelikož byl potomkem gruzínských uprchlíků a při porodu dostal libozvučné jméno Azmipardun Georginadze. Přezdívku Smraďoch Lepítko dostal od porodní sestry, která tyto slova mimoděk vyřknula, když vzala čerstvě narozené miminko poprvé do náručí. Tato přezdívka se nakonec ujala a i sám Smraďoch byl na ni nakonec hrdý.

Smraďoch Lepítko vyrůstal v dětském domově, jelikož jeho rodiče byli mezinárodně hledaní zločinci (prodávali koks, sice ten na topení, ale to policie nerozlišuje), a čerstvě narozeného Smraďocha nechali v nemocnici. Byly s ním pořád problémy, i když vychovatelé vlastně ani nevěděli proč. Kupříkladu už v šesti letech byl přistižen, když souložil na záchodě s logaritmickým pravítkem. Uznávaní sexuologové sice míní, že to není možné, ale takové amatérské názory nemohou soupeřit s rasistickou nenávistí liberální většiny.

V osmnácti letech opustil Smraďoch dětský domov a ihned se začal věnovat své největší vášni, lingvistickému terorizmu. Díky vrozenému talentu idiota, který nikdy nepoznal mateřskou lásku (kromě občasného přitulení podnapilého vychovatele), dokázal zkomolit jakoukoli větu tak, že vyzněla pravdivě. Důvodem byla truchlivá skutečnost, že v podstatě vůbec nedokázal lhát, což je obrovský společenský problém. Všichni jsme na lži už tak navyklí, že jakýkoli pravdomluvný jedinec nás přirozeně děsí, takže střídal zaměstnání skoro každý týden.

Například vyhlášené klobásky na Václavském náměstí prodával pouze tři dny, protože zákazníkům říkal, z čeho jsou vyráběny, což se nelíbilo zejména místnímu zvířecímu útulku. Ve vyhlášené drogérii prozradil zákaznicím, že denní i noční krém se vyrábí výhradně dopoledne a na té samé lince. Jako číšník v restauraci prozradil štamgastům, kde najdou na půllitru cejchovanou míru (což způsobilo skandál mezinárodního rozměru) a nakonec jako redaktor oblastních novin pravdivě odpověděl na kameru, jak často chodí poslanci do práce, což překvapilo i samotné poslance.

Jeho strašivá smůla však vyvrcholila v okamžiku, kdy dostal práci v pojišťovně, což je místo, kde pravda nemá žádnou šanci. Naštěstí při nejbližší firemní oslavě dostal prý tak silný zánět prostaty, že vůbec nemohl močit a když zatlačil, moč mu stříkala z uší. Uznávaní urologové sice míní, že to není možné, ale takové amatérské názory nemohou soupeřit s konspirační logikou, takže byl vedením pojišťovny okamžitě propuštěn z hygienických důvodů. Ještě že tak, po pouhém týdnu jeho působení museli vyplatit dvě pojistky, což se do té doby ještě nikdy nestalo. Pokoušel se sice bránit soudně, ale jelikož vyplnil všechny formuláře pravdivě, byl už od počátku považován za podezřelého.

Nakonec Smraďoch zemřel v naprostém zatracení v pouhých dvaceti letech, týden před soudním slyšením. Zde je nutno zvídavému čtenáři prozradit, že neexistuje obec, zvaná Naprosté zatracení, jedná se spíše o eufemizmus, i když sám nevím, co to vlastně ten eufemizmus je a v konverzaci toto slovo nepoužívám. Ve skutečnosti zemřel Smraďoch Lepítko při pádu ze schodů v místním lese. Několik zvídavých žurnalistů sice namítalo, že v tom lese nebyl ani jeden schod, ale po týdenní vazbě změnili názor a s láskou vyšetřovatelům podepsali protokol, že na případu SL nebylo nic záhadného. Není divu, pravda a láska musí vždy zvítězit nad lží a nenávistí.