Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJá jsem pes 1 / Pes se představuje
Autor
bixley
Ahoj, lidská mláďata. Moc vás zdravím. Víte, já nejsem člověk, já jsem pes. Jaký? Pokud jde o mne, rozlišuju jenom psy malé, velké a střední. Podle toho sám sebe řadím mezi psy střední. Ale to vám asi nestačí. Chcete se o mně zřejmě dovědět něco víc. Zaslechl jsem mezi lidskými zvuky jakési yorkšír a retrívr a nevím co ještě. Mělo se to snad týkat různých psů. Tyhle věci ovšem vymysleli lidé, ne my. Nás se to netýká. Podobná dělení jsou nám psům ukradená. Jsem prostě pes, nejsem tudíž kočka nebo králík. Takže to o mně tak na úvod.
Jako každý správný pes bydlím u svého pána. Když můj pán o mně mluví, tak před druhými lidmi dost často používá zvuky „můj černej chlupáč“. Slyšel jsem to už tolikrát, že si to pamatuju. Zase ovšem označení od člověka. Já to tak nevidím. Černá mi nic neříká. To jen lidé neustále zkoumají, co je černé, bílé, hnědé a bůhvíjaké. Já vnímám hlavně hustotu své srsti a její vůni. Mno, ta vůně záleží na tom, kde se zrovna vyválím. K pánově velké nelibosti. Nevím proč. Pravda, zatím jsem nezaznamenal, že by se můj pán nebo lidi obecně po zemi váleli. A když si už lehnou na trávu, tak si vždycky pod sebe něco dají. Zvláštní. Asi tu skvělou vůni nepotřebujou.
Jo, to by vás taky mohlo zajímat, můj pán mi říká Ben. Já na to teda jako slyším. Ale je to další věc, která je mi fuk.Klidně bych se mohl jmenovat Max, Azor nebo Punťa. Tak totiž volají na jiné psy, které venku potkávám, jejich páni.
Právě ležím ve svém váledle a užívám si lenošení. Teda, pán tomu říká pelíšek, to vím dobře. Vždycky ukáže na tohle místo a řekne: „Pelíšek!“ Pro mě je to váledlo, protože se na něm válím. A jak jste už jistě pochopili, já se válím moc rád!
Ale už mám docela hlad. Kdepak mám páníka? – Že jsem si to nemyslel? Zase leží před tou svou bedýnkou, co se z ní šíří lidské mluvení a další pro mne nepříjemné zvuky. On v ní možná i něco vidí, ale to nemůžu posoudit. Chvíli ho pozoruju. Pravidelně oddychuje, tak asi spí. Na sobě má položené cosi, co ho má zakrýt. Další taková lidská podivnost. Lidi nemají srst, tak mají potřebu se pořád něčím zakrývat. A tohle neustálé halení je dost zaměstnává. Možná si myslí, že pak nebudou vidět! To by dávalo smysl. A co, já mu to stáhnu, aby vidět byl. Vezmu to do tlamy, tááák…
„Bene!“
Á, páník se zlobí. Ale už vstává. Jestlipak půjde pro nějakou dobrotu? Klapnou ta známá dvířka? Zatím nic. Budu tam muset jít sám a páníkovi to připomenout. No jo, on musí nejprve ve své místnůstce provést to, co já dělám venku zvednutím nohy. To je taky pozoruhodné, že se s tím lidi schovávají. Ale pozor, už se blíží za mnou do prostoru, který on nazývá kuchyň. A otvírá ta moje oblíbená dvířka!
„Tak co, Bene, dáš si paštiku?“
Paštiku! To je jeden z lidských zvuků, který mi v tlamě vyvolává příjemné pocity. Zavrtím ocasem. Snad pochopí. Hurá, pochopil!
Paštika je jedna z nejbáječnějších věcí na světě! To jsem si smlsnul.
Vida, pán má dobrou náladu. Podrbal mě za uchem. To se mi celkem líbí. Ale radši to mám na břiše. Rozvalím se tedy na záda, abych páníka k drbání a mazlení vybídl.
„Ale Bene, nepůjdeme radši ven?“
Ven! To je skoro tak skvělý zvuk jako paštiku! Okamžitě stojím na všech čtyřech. Zaštěkám.
Pán se zas musí zabalit do toho svého látkového obalu a taky si dává chrániče na nohy, což mu dost trvá. Uf, konečně je připraven a jdeme…
40 názorů
Bixley, je to moc pěkné. Já zanedlouho sem vložím článek o své malé chlupaté kamarádce. A cituji tam svoji ženu, která začala psát moc pěkné povídání "Z deníku štěněte". Bohužel na pokračování při své těžké nemoci už neměla sílu.
Tohle je pěkný nápad, vžít se do myšlení svého psího kamaráda. Tip.
Vcítit se do psího myšlení a porozumnění umožňuje fikce, představa vycházející z domněnky, že psí vnímání je podobné člověku. Zde je vše velmi dobře, citlivě a zkušeně odpozorováno. Líbí se mi váledlo, které obohatilo můj slovníček. Bystře je připomenut Dr Kolář s Deníkem kocourka Modroočka. Měl jsem příležitost slyšet jeho vyprávění osobně, leželi jsme oba v jednom nemocničním pokoji. Vždycky když vidím popárané křeslo, na jeho kocourka vzpomenu.
Evženie Brambůrková
05. 01. 2021Jak to vidí pes? Jelikož je máš ráda, určitě se máme na co těšit.
Díky za doplnění. Myslím, že záleží na tom, jak často se určité slovo před psem opakuje. Taky na intonaci. Můj pes slyšel na svoje jméno Evžo nebo Evženku, i na přezdívku Čudlo,občas jsem mu říkala Děťátko. Vždycky byl ve střehu. Každý pes je trochu jiná osobnost, má jinou povahu, jako u lidí. Samozřejmě je to fikce, ale myslím, že dost podložená zkušeností s mým psem.
Žádný z našich psů slovu paštika nerozumněl. :)
Babička měla kokršpanělku. To byl venkovní pes. Uměla na povel "hop na špalek" vyskočit na špalek. To ji naučil ještě dědeček. Pak už se jí nikdo nevěnoval. Jmenovala se Seňorita, ale reagovala i na Seňu nebo Seňušu. A věděla, co je to rohlíček. Rohlíky měla ráda.
Brit byl pes v bytě. Dokázal v každém hovoru, tj. i když s ním nikdo nemluvil, zachytit slova "psí, psovi, pes, psa" , to vždy zpozorněl a věděl, že by se ho to mohlo týkat. Vždycky věděl, když se vařilo jeho žrádlo. To seděl u sporáku a okázale nasával vůni. Ovesné vločky mohl poznat podle čichu, ty se vařily jen pro něho, ale jinak ne. Jedině podle gesta nebo z hovoru. Maminka jednou dělala šunkafleky pro nás a komentovala to, že pes u trouby nestojí, dobře ví, že to není pro něho. Ani před tím než to do trouby dala. :)
blacksabbath
04. 01. 2021těším se na pokračování......:-)))))))))))...........*/****
Díky za názor. Mně nejde jen o to, ukázat, že pes některé lidské počínání nechápe, ale že také vnímá svými smysly realitu dost jinak, například že má jiné barevné spektrum apod. To až dále.
požadovaný záznam nenalezen
04. 01. 2021Mně to přijde dost vágní a upovídaný způsobem, jako by to bylo spíš pro nějaké dospělé, kteří si hrají na děti... než pro děti.
Bystroočko
03. 01. 2021Milé. Zvieratká máme radi. :-)
Skoro to vypadá, jako kdybys byla v minulém životě psem, když se umíš tak vžít. ;-)
:-) ahoj pejsku, ahoj Bene, pěkně si mě očichej, protože chci být tvoje kamarádka a už se těším, že si užijeme spoustu zábavy .....
spíš jsem tím chtěla říct, že podobných příběhů je víc a o dost lépe zpracovaných... ne, že by ses inspirovala zrovna touto knížkou.
mně to přijde jako nepříliš povedenej pokus o deník kocoura modroočka v psím podání.
No, tak jsem si také myslela...
Je velmi náročné, aby se autor vyvaroval "málo uvěřitelného myšlení zvířete" - zjistila jsem to ve své povídce Aslan, jedné z prvních, kterou jsem napsala. Tak ti držím palce, abys ta úskalí dobře zvládla, protože je to /nejen/ pro děti námětově vždy přitažlivé čtení.
Je fakt, že pes porozumí asi 70 slovům, a to ti jako autorce dává celkem široký prostor pro vzájemné pochopení ve vztahu pán/pes.
Hezké, Renato, pro jako věkovou skupinu dílko píšeš?