Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTen čardáš
Autor
dablik008
Měla oči plné skla
a v dlouhých nocích
plných stihomamu
skládala ze střepů
květy kamélií
větší
než moje představa
o světě
(tehdy se mi
vešla do dlaní
celá)
měla svých
snad tisíc výrazů
pro slzy
ale nikdy neplakala
její slepota
se pomalu připlížila
oděná do lásky
příliš sladké
na všechny
injekce inzulínu
které jsem k obraně
dostal od ní
(a ona to
věděla –
nesmála se
to by neslušelo
jejím měsíčním
konturám
modrým žárovkám
ani ve dne)
říkala “panebože”
a myslela
že to tak patří
do rovnováhy věcí
začínajících písmenem
P
(perfektní
pěkná
padesá
t tisíc frankůpaní
prsy
petting)
milovala Mozarta
protože jeho jménem
měnila
lačné pohledy
v pochybnost
nesnášela zvuk houslí
trpěla lehkými
depresemi
chodila na houslové
koncerty, sama
a potom
bosá na mramoru
snaženlivě
tančila
ten čardáš
rychlejší než čas
chladnější než láska
(utopená v sobě
křičela bolestí
chtěla umírat
ale neměla dost
vůle
sama
si
to udělat)
často lhala
vlastně i
milovala
ale jen potají
perem na papír
záchvěvy duše
tak dobře potlačované
sama sebou
překvapená
psala básně
a pálila je
(dvě jsem četl
místo lásky
která tam podle slov
prostě musela být –
milovat, květy, láska, polibek, drahý, milenci, sad, luna
viděl jsem
snahu
a její tvář
nesmála se
k čemu)
nebyla zoufalá
to nesluší
ani mrtvým očím
už ale postrádala
(r)ty ostré hrany
st
řepů
(jen je skrývala)
každý
z náhradníků
se vracel rád
ale časem
ji všichni
omrzeli…