Dům na Svinově

Buřinko - to je otázkou vkusu. I ta básnířka. 

Napsalas to jako by Ti dům napovídal a šeptal do ucha své příběhy - možná na ně dojde příště...?...... tentokrát Tě nejvíc oslovily vlaky...Ale ten dům a Ty jste se propojily... Tak nějak to chápu... Člověk by měl řešit vše v souladu se svými pocity...

Bixley - asi pomalu ale jistě mířím k próze ;) 

Jamardi já si to právě taky myslím. Důležité je, aby byl dům v pohodě se svým novým obyvatelem. Hledali jsme vhodné bydlení 5let a tenhle domek na kopci, i když třeba nestojí ve vysněné čtvrti a můj muž se Svinovu docela bránil, mne úplně volal! Dokonce i v noci ve snu mi jeho původní (toho času už mrtvá) majitelka ukazovala, kde co mají, abych se v tom pak vyznala :)

Děkuju Kočkodane! No teď jsem málem omdlela z takové chvály :)))

Pro mě je to tak trochu báseň v próze. Hezky pojaté, líbí se mi paralela s člověkem. Věřím, že i věci mají svou duši.

Je to zajímavé. Je pravda, že místo na člověka působí tím, co o něm ví a pak třeba i jinak a neumí si to vysvětlit.

Moje známá mě vyprávěla, že když se nastěhovali do domu, který koupili, zpočátku v noci slyšela, jak někdo chodí po schodišti. Pak ji napadlo ducha požádat, aby odešel a už se to neopakovalo. Oni koupili starý dům i s uhlím a se zavařeninami. Před nimi tam bydleli staří lidé. Měli tam například zavařená vajíčka, asi zvyk z války.

Myslím, že hezká dílka od tebe bychom tu četli, i kdybys psala v bezvědomí... Prostě ti to jde, umíš. (smajlík se zřetelně vyzařujícím uznáním)

Moc hezké.

Na chaloupce po mé babičce je ve štítu na prkně vypálený letopočet 1671. Moc bych si přál vidět, jak chaloupku stavěli a celou historii , co se tady kolem odehrávalo, třeba v padesátiletých intervalech. 

Blacksabbath, Dagmaram a MilanH - děkuji za návštěvu v našem domě :)

Nádherný příběh !!!

Tak tohle je moc pěkná báseň. První strofa "ema má mísu ... to je prostě paráda. Pradědova noha super. Má to atmošku. Hezky jsem se u vás v domě zabydlela.

R.Kedar - jojo, to pro mne tenkrát taky :) 

Když jsem v ově studoval, byl pro mě Svinov brána, kterou jsem se v neděli večer teleportoval ze světa nudy rodné vesnice do světa plného dobrodružství, nikdy nekončících večírků, milostnych vzplanutí a ranních kocovin:)

Jjj....líbí se mi ...i ten prolog.......šššššššš-hú..............*/***********************

Evženie a Alegno moc vám děkuji!

Krásný příběh.

Když je v noci ticho, slyšíme tramvaje uhánět z kopce dolů.

krásné, silné*****

Bydlíme ve starém domě po Němcích /byli se tu po r. 89 podívat potomci/ a jsem z nádražácké famílie:-))) s "chalupou" - drážním domkem, tak jak bych nechápala...

Goro vyrostla jsem v sudetském domě, takže tam ty zdi mluvily neustále :) Po válce lidi v cetru v centru rozebrali i Německý dům. A teď mám takový zvláštní nutkavý pocit, že máme možná některé jeho cihly u nás na Svinově :) Fascinuje mne to... Děkuju, že chápeš...

annnie - díky  :)

elíno - díky za tvá slova! S tou televizí a rušením signálu je to vtipně absurdní :) 

Parádní báseň, Theo.

Přeju ti, aby vám dům přinesl ještě mnoho inspirace /ovšem bez fantomových bolestí/...

MOC pěkný, Theo! Tip a hezkej den a.

Já žiju v blízkosti malého vyhnálovského nádraží většinu svého života. Na vlaky jsem zvyklá prakticky od narození, takže je nevnímám a mrzí mně, že návštěvy, které u nás občas přespávají, se v noci kvůli vlakům pořád budí, zatímco my spíme, jako když nás do vody hodí. Existenci vlaků mi teď připomíná pouze televize, kterou jsem si na stará kolena konečně pořídila. Anténa(síto) je nasměrovaná na koleje a jedoucí vlak ruší signál.

Náš dům byl postaven v roce 1883 a je z původních cihel a z původního kamene, jen krytinu na střeše má novou za těch svých 138 let už potřetí. Ze zdí v tomhle stavení často vystupují nejen duchové předků, ale též rodové mýty, týkající se Rakouska - Uherska, první republiky i obou světových válek.

Pro tvou moc pěknou báseň mám velké pochopení. Tip.