VEČERNÍ JEDNOHUBKA

VEČERNÍ JEDNOHUBKA 

18:02 a já.                                                                                                                                                                                      

Sedím na mém modrém zaprášeném mini koberečku v pokoji. Vedle mě leží rozevřený sešit se seznamem brněnských divadel. Celý den čeká, jestli se ho naučím. Myslím, že dnes už se stoprocentně nedočká. V reproduktoru z IKEA, který jsem dostala na Vánoce a hraje tady nonstop, se ozývá potichoučku energická píseň Wake Me Up Before You Go-Go. Ano, není to moc tématická píseň k večerení pohodě, ale bude se mi hodit na zítřejší ráno. Vlastně nebude! Bude sobota! Málem bych zapomněla. Už vidím, jak se zítra ráno vzbudím a v peřině budu mít přijemně "zaprděno". Má hlava mi nebude muset neustále opakovat: ,,Hele, vstávej! Už je 8:20, měla bys sis jít vyčistit zuby a honem k počítači. Pohni si, ať si stihneš alespoň nachystat snídani, když už se nestíháš ani normálně převléct. Hurá na online ranní kruh! - to byla zřejmá ironie." Ani nevíte, jak ráda bych jela zase každý den ráno šalinou směr Hlavní nádraží do školy.

18:26 a já.                                                                                                                                                                                       

Z kuchyně se bohužel pořád neline žádná vůně, která by mě donutila vstát. Hýždě už si ani necítím. Jediné co je slyšet z kuchyně je: ,,Tome, musíš se vyjádřit, jestli něco chceš!" říká jako obvykle máma tátovi. V šedém reproduktoru už hraje píseň Summer Nights z Pomády, což se sice dá považovat za večerní muziku, ale k lednu to moc nesedí. Když totiž odhrnu roletu z okna a vykouknu ven, jsou zasněžená auto a žluté i modré popelnice ještě ze včerejší chumelenice. Dnes v Brně nesněžilo, ale i tak se sníh drží! Za co jsem strašně ráda, protože sníh je něco co na zimě miluji (teda hned po snowboardování) a dodává mi energii, teda ne teď večer, to už mi nepomůže nic, leda tak Cola, ale to nebudu riskovat, protože to bych zase neusnula... Miluji "koulovačku", sněhuláky, sněhové koule, psaní na zasněžená auta, dělání andílků... Ale za co sníh nemám ráda jsou "břečky". Ty doopravdy nesnáším. Myslím, že nejsem jediná. Proto si myslím, že tak zítra nebo pozítří nastane "břečka" a za to ten sníh budu doslova nenávidět.  

18:44 a já.                                                                                                                                                                                         

Anooo! Z kuchyně se ozývají zvuky. Vypadá to nadějně. Doufám, že alespoň na konvici s čajem. Přinejlepší to bude něco neznámého s rohlíkem. Vsadila bych se, že to nic teplého nebude. Mně to, ale nevadí, protože teplé večeře bývají jen na dovolených. Je pravda, že už bych někam jela. Být zavřená pořád doma mě moc nebaví. Chodím ven, jen procházet se pořád po sídlišti není vážně nic zábavného ani záživného. A na delší výlety nemám čas. Mám pocit, že už mé hýždě nejsou ani moje, ale už se nadobro přilepily na mini kobereček. To přeháním, ale pocit je pocit.                                                                                                                                                             

19:02 a já.                                                                                                                                                                                       

Řekla bych, že mé hýždě se mají v plánu za chvilku odlepit. Moji rodičové se teprve radí, co se bude na večeři převratného vytvářet. Tak jsem zvědává... Také se mi už trošku zavírají oči a tak mám oči jak "číňánek", ale vypádá to, že můj reproduktor má sílu i za mě, proto pořád dokola přehrává můj playlist ze Spotify. Teď je na řadě písnička Sugar Sugar. Tak všem přeji sladké sny!