Zmoklá slepice

Musela jsem se tajně smát,

vypadals jak zmoklá slepice,

bo nepozvala jsem tě dál,

a ty stál jsi s rukou na klice.

Jako kuře jsi své ego pýřil,

pírko za pírkem natřásal,

šarmem a humorem jsi hýřil,

z reakce mé jsi ale nejásal.

S tváří pevnou a kamennou,

neustoupím ani o krok,

nastavit chci ti hranice,

to mu já říkám pokrok.

Že to vzdáváš, sleduji,

na čase už to bylo,

nejsem si jistá, zda chybuji,

vítězství se tím docílilo.

Hlas tvůj ke mně doléhá,

z převeliké dálky,

obraně mé tak podléháš

a přeješ mi hezké svátky.