Já jsem pes 4 / Moje smečka

Julča u nás byla už víckrát, je opravdu milá. Vždycky mi přinese nějakou dobrotu, takové mi páník nedává. Smečka se mi rozrostla. Nevím, jak to uhlídám. Ale zatím to jde.

Teď čekám, kdy zas přijdou. Aha, slyším dupání a klapání a jejich hlasy.

„Ahoj, Beníčku.“ Julča mě drbe za uchem a zase cítím něco masitého. Aha, dnes to je šunku. Moc dobré.

„Juli, pojď za mnou.“

Páník ji vede do své místnosti. Slyším nějaké mlask, mlask. Zavírají se.

Fuj, to se mi nelíbí, já chci být se svou smečkou! Přece nebudu pořád ležet na váledle. Štěkám. Opírám se předníma tlapama do dveří.

„Ticho, Bene!!“

Hmmm, asi je zase něco špatně.  

Julča zřejmě potřebuje vědět, že jsem ji přijal do smečky. Musím jí to nějak ukázat. No, tlapu jsem jí už olízl, a ne jednou, ale asi jí to nestačí. Měl bych to udělat tak, aby to jako lidská fena opravdu pochopila.

Nenechala tu něco? No vida, tady položila něco z kůže. Určitě to voní jako kůže. A je na tom taky její pach. Budu to žvýkat. Pak jistě pochopí, že mi schází a že ji potřebuju.

Nejprve to tlapou shodím na zem a pak to začnu kousat. Maso to sice není, ale aspoň si zkrátím dlouhé čekání. Uvelebím se s tím na svém váledle, než přijdou.

Ale už mě to nebaví. Myslím, že jsem usnul. Probudilo mě jejich hýkání. Vyšli z místnosti, oba mají na čumácích ty známé hezké obloučky.

Á, Julča už vidí u mě tu svou kůži.

„Ježiši, on mě pokousal kabelku!“

Milý oblouček na jejím čumáku se protáhl na druhou stranu a v očích se jí něco leskne.

„Bene!“ Páník se zlobí.

„Tak to mám za všecko! Už sem nebudu chodit. Stačil ten zmačkanej klobouk!“

Julča zlostně vrčí a štěká. Asi to nepochopila. Prásk! Zmizela.

„Julččóoo! Počkej!“ Páník taky vrčí. Ale přijde mi nešťastný. Prásk! I on zmizel.

Tak jsem zase sám. Vůbec tomu nerozumím. Lidi jsou hrozně nechápaví. Taková jsme byli krásná smečka!

Přijde za mnou aspoň ten páník? Bojím se, že zůstanu sám. Ležím na váledle a čekám.

Myslím, že už jde. Ale moc nedupe. Vejde a směřuje do místnosti zvané kuchyň. Že by? Běžím za ním. Ale nic nedostanu.

Páník sedí, vzdychá. A nahoře nad čumákem má takové ošklivé vlnky. To nikdy nevěstí nic dobrého. Ach jo.