Nalezená

Byla jsem dlouho ztracená,

a teď jsem skoronalezená.

Dřív přísný, akurátní muž,

a nyní probuzená žena už.

Po krůčcích se k jádru dostávám,

že na konci není nic, se obávám.

Poznávat sebe a mít ráda se učím,

ale někdy do polštáře vzteky buším.

Je to práce na několik životů,

si najít pevnou oporu a jistotu.

Celý život jsem byla poslední,

a teď být pro ostatní pochodní.

To staré a nepotřebné se boří,

místo toho se staví chrám boží.

Za chvíli už nezbude ze mě nic,

zůstane na papíře jen pár čáranic.

Projít si vlastní smrtí mně děsí,

jako být venku, když bouře běsní.

Prý jako Fénix z popela vstanu,

a štěstí dostanu na svou stranu.