Kdo to je?

Ze života :)

Je to hezké:)

Děkuju :)

Pěkně napsané, zaujalo mě, že když si děvčata vybojovala klepač, tak ztratila zájem se houpat, TIP

Blacksabbath, děkuju.

Goro, děkuju.

K tomu úvodu: Chtěla jsem zdůraznit, že jsem nechodila ven často. Protože si myslím, že kdybych chodila, tak bych se o ní mohla dozvědět. Jedna moje spolužačka mě to v pozdějších letech vlepila - že sedím doma jako pecka a kdybych šla ven, mohla by jsem se něco dozvědět.

K té identifikaci: Možná jsem blbá. Ale třeba se mnou do třídy chodili dva kluci, kteří měli jemné rysy v obličeji a drobnou postavu. Hlasově se v nižším věku taky moc neodlišovali. A na druhé straně s Šárkou do třídy chodila holka, která vypadala víc jako kluk než tito kluci.  Co se týče těch kluků, jeden z nich se pak hodně změnil a zmužněl, druhého jsem od osmičky neviděla. Ale i ten druhý měl později hlubší hlas, ale až později.

Jamardi, dialogy máš dobře napsané a děj je také zajímavý /jen mne trochu překvapilo, že tak dlouho nebylo vidět, zda děcko na klepadle je holka/kluk/...

Ten začátek by se dal napsat méně popisně, například zde:

Nebylo to v místě jejího bydliště často, tak tam ani moc dětí neznala. Někdy zašla na vzdálenější průlezky, takové nikde jinde nebyly. U domu si většinou hrály se sestrou s míčem.

Většinou si hrála u domu se sestrou s míčem. Někdy zašla na vzdálenější průlezky, takové jinde nebyly. 

To je v pořádku. Děti takové jsou. 

StyN, máš pravdu, asi to tak taky bylo. Marcela jsem já. Kdyby tam nikdo nebyl, třeba by nás nenapadlo chtít se houpat. Ve skutečnosti tam byly klepače dva. Ale to nehraje roli, protože jsem oba dva nechtěly obsadit. Šárka řekla, že ten druhý je vadný a k houpání nevhodný a požádala tu holku, aby se tam přesunula, pokud chce pořád na klepači stát. Ale ona nechtěla. Kdybych měla rozum, přemluvila bych Šárku, abychom šly někam pryč a nechaly ji tam. Když ji na tom tak záleželo. Celé to bylo velice nešťasné. Jestli si myslíš, že my dvě s Šárkou jsme byly nějaké dračice, tak to ne. Normálně jsme se moc neprosazovaly. Mně asi nejvíc vadilo, že se nechce hnout a chtěla jsem to dokázat. Šárce mohl vadit její postoj a výraz - to je samozřejmě spekulace, ale napadá mě to, protože něco vím o její rodině.

Děkuju za tip.

Ve chvíli, kdy holky řekly my jsme dvě jsem čekal, že ta osoba řekne, že je teda kluk :)

U dětí je to vždycky stejné. Chtějí něco jenom proto, že to vidí někoho jiného, pak udělají scénu, aby to také mohly mít a když to nakonec mají, už to vlastně nechtějí a nešťastní jsou všichni :)

Kočkodane, a kdyby děvčata odešla, protože holka řekla, že nechce slézt, to by bylo jaké právo? A kdyby se chtělo houpat deset dětí a ona by tam byla pořád, to by bylo v pořádku?

Děkuju za přečtení.

Milane, děkuju.

Ackoliv jsem kluk, tak mne tato holcicí ministorka zaujala. I kdyz jsem se trochu vydesil toho: „My jsme dvě a ty jsi jedna.“ To zavání právem silnejsího. No, treba z toho holky vyrostou. ;-)