Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seUž víme ...
Autor
MilanH
Už víme , kde je
zakopaný pes ,
kočku jsme
ještě nenašli
41 názorů
Morticia Adams
28. 01. 2021Checht, vtipné. :) I kty komentáře.
dievča z lesa
18. 01. 2021bŕŕ ... mám tu obidvoch naživo, psa aj mačku ... a možno si hovoria: už vieme kde je zakopaný rozum ... človeka sme ešte nenašli
No mozna byste nasli... kdybyste nedelali psi kusy... :D Moc vtipne dilko, Dekuji. ;) S.F.
Informace není zcela přesná – nešlo o celého psa, bylo nalezeno pouze jádro pudla.
A co se týče kočky, tak hlavně aby se neobjevila na zádech (obzvlášť ta devítiocasá).
Jo a ještě děkuji Blackie za obětavou snahu o naše poučení. (i když jsme někteří nepoučitelní) ;-)
Kočka leze dírou.. tak bych se mrkla nejdřív tam.
:) Tip
No a jestlipak jsi čet Pavla Kohouta: Kde je zakopaný pes??? Ačkoli mám k PK rozporuplný vztah, tohle určitě doporučuju! a.
Je to prastarý výraz, pocházející z Orientu. Zatímco my jsme prohlásili psa za nejlepšího přítele člověka a své čtyřnohé miláčky doslova hýčkáme, východní národy považovaly téhož živočicha za zvíře nečisté. Mohl sebepřátelštěji vrtět ocáskem, poštěkávat či panáčkovat, nic mu to nebylo platné. Lidé jím opovrhovali a žádné kamaráčovty s ním nevedli. Byl to skutečně psí život.
Když si pak pes na tomto světě odštěkal a odvyl své, byl zakopán na odlehlém místě, nejčastěji na smetišti. Rozhodně málo záviděníhodný osud! Pak se ale stávalo (jak se ostatně děje i dnes), že se lidem nedařila nějaká práce. Stavba se bortila, živly se spikly proti dobrému úmyslu nebo do odpovědného díla se pustili málo kvalifikovaní pracovníci. Zatímco my bychom příčiny neúspěchu náležitě rozebrali, tehdejší lidé dávali průchod pověrčivosti a předsudkům. Usoudili, že na onom místě byl patrně zakopán pes, který plánovanému dílu přináší smůlu. Obvykle se raději přemístili jinam, kde začali úplně znovu a díky přestálým zkušenostem také lépe. Takže nám zůstaly nejen jejich pozoruhodné stavby, ale i rčení o zakopaném psu, přinášejícím smůlu, a jehož je třeba odhalit.
Informace byly čerpány z knihy:
Švandrlík Miloslav, Neprakta Jiří Winter: Proč se to říká, Nakladatelství Epocha, 2005, ISBN 80-86328-72-4
Vzpoměl jsem si v této souvislosti na svoji dávnější velmi černou (co se humoru týká) filozofckou úvahu. Tam by mohla být třeba ta kočka...:))
Přejel jsem kočku. Do prdele!
Přemýšlím nad tím trochu déle
(protože byla černá)
Když nestihla to na druhou stranu
přinese či nepřinese smůlu?
Co když ráno špatnou nohou vstanu!?
...ona ji ale žel má
No nic, vytáhnu chlupy z přední masky
Třeba mi to někdo vysvětlí
Žádný hrob kočce nevykopu
jenom ji šoupnu do příkopu
Jedu zase dál, nedělám si vrásky
Kočka zatím kdesi v škarpě tlí
Pes je zakopaný v poli. Naposledy byl viděn jak skákal přes oves.