Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJahody z farní zahrady (1.-8.), 1. Poprvé u moře
Autor
Prosecký
Narodila jsem se roku 1929 jako třetí dcera manželům Kudlichovým na statku čp. 84 v dolním Lobensteinu. Rodiče ze mě nebyli nadšení. Potřebovali dědice hospodářství. Po nejstarší Hertě, mladší Ilse, po mně a nejmladší sestře Traudel se v roce 1935 konečně dočkali. To se narodil Othmar.
Chodila jsem do třetí třídy, když se ve vsi začalo mluvit o válce. Nechápala jsem to. Lobenstein byl půl kilometru od německých hranic. V naší vsi žili také samí Němci. Jen tři celníci a jejich rodiny a farář byli Češi. Děti celníků k nám chodily pro mléko. Když se pokoušely lámat němčinu, smály jsme se jim. Když jsme se pokoušely o češtinu my, smály se zase nám. Můj otec byl členem farní rady, a proto k nám občas chodil i český farář. Vždycky nám přinesl kornout jahod. Tak s kým bude válka?
Pamatuji se, jak obecní posel celý den hlasitě bubnoval, že všichni muži musejí narukovat do české armády. Večer přišlo pár chlapů za naším otcem. Říkali:
„Proti Němcům bojovat nebudeme, utečeme do Německa.“
Maminka a několik žen potom stálo v našem sadu a čekaly, až jim z druhé strany hranice muži dají znamení baterkou. Viděli jsme tři světelné kruhy.
Slyšeli jsme taky střelbu z kulometů. Celou noc kolem nás projížděly vojenské vozy a ráno vlála na kostele vlajka s hákovým křížem. Brzy ale zase zmizela. Před našimi vraty stál namířený k hranici český kulomet.
Poslíček vyhlásil povinnost pro svobodné ženy, aby šly vařit pro české vojsko. Svobodná teta Toni měla nastoupit a máma se bála, že já a dvě starší sestry budeme muset jít taky. Poslala nás s tetou Toni na říšskou stranu. A tak jsme šly jako husy v řadě, nejstarší Herta s malým bratrem Othmarem a tetou Toni, druhá Ilse a nakonec já s Traudel.
Přebrodili jsem se přes řeku z dohledu českých stráží. Na druhé straně už na nás čekaly sestry z Červeného kříže. Daly nám mléko, kakao a čokoládu. Pak nás naložili na náklaďák a odvezli do Horního Hlohova. Přespaly jsme u jednoho bezdětného páru. Ráno nás sestřičky dovedly na nádraží a jely s námi do Schweinemünde. Odtamtud jsme jely lodí na ostrov Neuwarps.
Na ostrově byla velká dětská ubytovna. Sestřičky si s námi hrály a sbírali jsme na pláži mušle. Pamatuji se ten pocit, jak od vody neustále foukal vítr a volání sestry Ilse:
"Anne, poď domů! Až sem slyším, jak Othmar brečí."
Byly mu tři roky a stýskalo se mu po mámě. Ta ovšem musela zůstat doma a starat se o osm krav, sedm telat, tři koně a prasata.
11 názorů
Probuzená zvědavost? Ne, jen je dobré vědět od účastníků, jak to bylo tehdy, když mi bylo šest let. Nabízí se srovnání se Šikmým kostelem. Těším se na pokračování.
Evženie Brambůrková
20. 01. 2021To vypadá dobře. Těším se na pokračování.
Já Lucie píšu...
20. 01. 2021Super! Příběh jsem přečetla jedním dechem! Těším co bude dál...
Návnadu jsem spolkl i s navijákem. Už se těším na další chod.
blacksabbath
20. 01. 2021Nenechám si ujít pokračování......*/****************************
Marcela.K.
20. 01. 2021Nějak si mi unikl...asi to budu muset napravit.
Dobře napsaný úvod pro zvědavý ;-)
Prolog se mi četl moc dobře a navnadil... v první kapitolce trochu tápu ohledně postav a užití i/y.
Text vypadá na "tvé téma" a zhostíš se jej určitě skvěle... těším se na další díly.
Začíná to zajímavě. Pohled na mobilizaci '38 z druhé strany. Nenechám si ujít pokračování.
Čtu to jedním dechem!!! Abych nepropásla pokračování, dávám si tě radši do oblíbených. Hezkej den a samozřejmě tip a.