Což takhle dát si Oskara

Klára Šuk Laciná byla inovativní režisérka s uměleckým přesahem, která našla díru na filmovém trhu. Šlo o loutkové porno, dosud nepoužitý žánr s velikou budoucností, jak byla přesvědčena. Bystře si povšimla, že klasické hrané porno patří mezi ty nejsledovanější žánry a existuje dokonce i porno kreslené. Loutkové porno však dosud nikdo nenatočil, což ji osvítilo při sledování Hurvínka - ve scéně - kdy Spejbl pohladil Máničku po koleni. Dlouho váhala, jestli nechá vyrobit loutky skutečné, nebo se spokojí s maňásky. Nakonec se rozhodla pro loutky skutečné, jelikož maňásci byli přeci jen náročnější na samotnou akci, navíc se jí nepodařilo vyřešit problém s nezbytnou nahotou.

Nezaměstnaný řemeslník Kleofáš Uťalkloubek byl původní profesí stolař. Vyráběl skříně a police, jenomže konkurence byla strašlivá. Každý vrták by dneska chtěl vyrábět nábytek, takže o zakázky byla nouze. Naštěstí tradiční loutkaři odmítli Kláře vyrobit loutky vhodné pro její účel, musela se tedy obrátit na řadového řemeslníka. Výsledkem byly dvě nádherně promazané loutky z javoru, které ani trochu nevrzaly, se všemi příslušnými detaily. Dokonce měly v sobě i dutinky s pístem a realisticky vypadající tekutinou, pro závěrečnou scénu. Bez toho by to byl jen další béčkový erotický film.

Následně bylo třeba nechat zpracovat scénář. Toho se chopil skutečný scénárista z Barandova, Vojta Chlívák a už druhý den odevzdal rukopis, ve kterém byly dokonce dva dialogy. Jeho scénář měl jen jednu normostránku, což je však běžný průměr i pro hrané pornofilmy, víc textu si pornohvězdy většinou nedokážou zapamatovat. Navrhnul do pilotního snímku dvě role a klasickou scénu. Díky tomu bylo možné pořizovat kostýmy, které budou sice v záběru jen několik málo prvních minut, ale bez nichž se to dramaturgicky neobejde. Malá ukázka konverzačního umu scénáristy jistě nezaškodí:

Dialog seznamovací:

Prej máte náký problémy s těsněním.

Kape mi kohoutek, kohoutku!

Dialog závěrečný:

To bylo skvělý, kotě!

Až se to zas rozkape, dám vědět.

Švadlena Alena dostala zakázku od režisérky Kláry na dva oblečky, které se měly hlavně snadno sundat, aby se divák v úvodní scéně moc nenudil. Šlo o obleček instalatéra a sekretářky. Je to z toho důvodu, že nadržené sekretářky mívají v pracovní době často problém s kapajícím kohoutkem ve své kanceláři a zrovna v tu chvíli je volný jeden firemní instalatér, který se tohoto problému chopí. Že je v kanceláři i sprcha, ve které se sekretářka právě v době jeho příchodu spoře oblečená sprchuje, snad nikoho znalého neudivuje.

Nyní chyběla již jen hudba. Toho se chopil Klářin kamarád Pjotr Zamarjan, homosexuální prostitut a drogový dealer, čili běžný umělec. Za jednu dodávku drog dostal místo peněz japonské klávesy, na kterých bylo několik set předvolených hudebních smyček. Za přispění dvou šlukovek a jednoho prstu (kterým náhodně měnil tóninu), dokázal zkomponovat monumentální porno soundtrack za jeden večer. Použil smyčku latinskoamerických tanců a jazzrock, které střídavě měnil pořád dokola v pětiminutových intervalech.

Loutkoherce si Klára vybírala zejména podle schopnosti udržet pravidelný cyklus rytmického pohybování ukazováčkem po dobu nejméně dvaceti minut. Konkurz nebyl snadný, jelikož spousta loutkoherců odřekla už ve chvíli, kdy se dozvěděli, že budou muset poprvé v životě doopravdy makat. Je to přeci jen dřina, udržovat pravidelný cyklus a u toho měnit polohy. Nakonec našla dva, kteří se současně připravovali i na mistrovství světa v kulturistice a byli ochotni to celé odhýbat, aby si procvičili svaly na předloktí.

Samotné natáčení probíhalo srpnový sobotní večer u Kláry na chatě. Kamera byla stacionární, jeviště s kanceláří a sprchou vzniklo provizorně v kuchyni. Loutkoherci byli schovaní pod stolem, ale tu největší dřinu dalo dabování, což najatí kulturisti nezvládali (jsou to dvě činnosti najednou). Na to si najala odborníky nad jiné znalé, skutečné pornoherce Roberta a Lucii, ti uměli profesionálně vzdychat na povel. Kromě toho tam byly již dříve zmíněné dva dialogy, čehož by se měl rozhodně chopit profesionál se smyslně laděným hlasem.

Pilotní projekt pak Klára zaslala do Hollywooodu, kde byl s nadšením přijat a hned nato dán k dispozici pro případnou produkci. Producenti zatím vyčkávají, nicméně se mluví o Oskaru za vedlejší roli, zejména za větu: „Kape mi kohoutek, kohoutku!“, kterým se zaskvěla sekretářka v první scéně. Posuzovací komise v sále prorokuje Kláře nadějnou kariéru a následně odchází na kafe. A šťastná Klára již jen čeká (nevolejte, my se ozveme), až začnou přicházet nabídky od těch nejvyhlášenějších producentů.