vzrušení v hledáčku potravního řetězce

    Roztáhl jsem deku nedaleko bazénu a začal si číst noviny.
    Přiběhl ke mně malý strakatý pes a začal se mi přehrabovat v tašce.
    Sebral jsem mu ji.
     Posadil se na zadní a pověsil přední tlapky před sebe, přičemž vyplázl jazyk.
    Myslím, že loudil.
    „Kdo to je?“ zeptala se dáma v obrovském klobouku ze sousední deky.
    „Ludvík,“ řekl jsem. „Chce banán.“
    „Vtipné,“ ušklíbla se a skočila do bazénu i s tím kloboukem.
    Měl jsem chuť udělat totéž, ale namísto toho jsem z tašky vytáhl časopis o filosofii.
    Pes spadl na všechny čtyři, aby ho očichal.
    Nevrle zavrčel a odběhl pryč.
    Nahlédl jsem do něj.
    Ničemu, co tam psali, jsem nerozuměl.
    Ten pes to věděl dřív než já.

    Žena vystupovala z bazénu se schlíplým kloboukem jako odchází muž z kontroly prostaty.
    Jsou okamžiky, kdy je těžké zachovat si důstojnost.
    Pořádají se snad proto maškarní plesy?
        Mám dojem, že jsem byl na maškarním bále za nějakou masku jen jako opravdu hodně malé dítě.
        Velmi matná vzpomínka.
        Ani nemám tušení za co mě vymódili.
        Jenom vím, že jsem se tam necítil moc dobře.
        Tolik lidí a já byl střízlivej.
        No v pěti letech jsem si ještě nemohl udělat špičku, když jsem někam šel.

        „Máte ten banán?“ zeptala se ona žena.
        Jako na zavolanou se objevil Ludvík, aby ji kousl do kotníku.
        Bojoval o banán, který jsem neměl.
        „Ach,“ vzdychla žena.
        „To bylo lepší než ten banán,“ řekla a pohladila Ludvíka za ušima.