Ella

Město Ella proslulo zejména tím, že je cílem alternativních dobrodruhů, batůžkářů a jiných vagabundů, kteří se nemyjí, neholí, působí přírodně, stravují se racionálně, myslí pozitivně, chovají se mravně, jednají čestně, vyzařují duchovní energii a stále nemohou najít smysl svých mizerných životů. Hlavní silnici lemují hotýlky, obchůdky a blikající neony lákají kolemjdoucí do restaurací a barů. Protože jsme však najedení, odpočatí, lační dobrodružství a zbývá ještě pár hodin světla, chystáme se pokořit některý ze zdejších mytických pahorků.

Adam´s Peak je pokládán za nejposvátnější vrch ostrova. Je místem, které uctívají všechna čtyři náboženství Srí Lanky. Na temeni této posvátné hory, ve výšce 2 243 metrů nad mořem, potkávají se křesťané, muslimové, hinduisté i buddhisté. Zdolávají více než 5200 schodů, aby navštívili chrám, střežící dva metry velkou kamennou prohlubeň, která lidem s obzvláště vyvinutou fantazií připomíná otisk chodidla. Šlápotu zde dle legendy zanechal Adam po vyhnání z ráje. Prvním místem, na kterém jeho noha spočinula, byla právě Srí Lanka. Adama jako proroka uznává také Korán, proto je místo posvátné i pro muslimy. Sinhálci, vyznavači buddhismu, věří, že stopu otiskl Buddha, podle Tamilů, hinduistů, se jedná o šlépěj Šivovu.

Pro nás, bezvěrce, je to však obyčejný důlek v šutru na odporně vysokém kopci, proto si kalvárii k němu odpouštíme a dáváme přednost vcelku pohodlnému výletu na Little Adam´s Peak, který je o polovinu nižší. I tak poskytuje skvělou vyhlídku na celé okolí Elly, především na mimořádně fotogenický skalní monument Ella Rock. Cestou jsem pořídil dvaatřicet téměř identických fotek této skály, kdyby to někoho zajímalo.

Tato oblast bývá v běžné turistické sezóně hojně navštěvovaná, proto místní sběračky čaje ani nepracují, pouze teatrálně pózují mezi keři, křečovitě se usmívají a natahují ruce pro odměnu za každý snímek. Nikdo z domorodců ani průvodců si již nepamatuje časy, kdy se za fotografování neplatilo. Jelikož jsem už zkušeným cestovatelem, nenechávám se lapit do tenat mamonu. Předstírám nezájem a fotím si raději ležící krávy, které ničeho nežádají a o moji pozornost ani nijak zvlášť nestojí. Pravda, i kráva může být nebezpečná. Když ale leží, tak kvůli tomu, aby mě kopla, určitě vstávat nebude.

Zhruba v půlce cesty na malou Adamovu horu si lze užít trochu adrenalinu a sjet si za tučný obnos po půl kilometrovém laně historicky první srílanskou Zip-Line, případně zdarma uklouznout na mokrém kameni a zlomit si nohu, zřítit se do rokle nebo alespoň šlápnout na hada.  

„Ó, mocná přírodo, ty velebný chráme, jak jsou jen rozkošné ty keře čajodárné,“ dávám průchod emocím a v zapadajícím slunci obdivuji monokulturní výsadbu. Kdesi pode mnou spěchají mílovými kroky k záhubě hliněné domky kolem továrny Newbourg Tea a ospalé městečko Ella rozsvěcuje první neony. Když tady na město padne tma, je to jako když u nás napadne sníh. Svinčík je zde pořád, ale vypadá mnohem lépe.