Tramvajový čelindž V

Žádný sloup, kašna nebo socha buditele, Letenskému náměstí dominuje Billa. Rakousku tím děláme lepší službu než mariánským olisbem. Ale všichni se tam denně sejdeme.

Bílkova vila. V takové by se každá ráda probudila. A nevadí, že ji sochař zasvětil dílu, askezi a bohu. Všemu, co je ženám tak cizí. Díkybohu!

Zákruta ke Klárovu připomíná ty v chorvatských horách. Jen tu v korunách stromů nečíhají ustašovci na jedné, četnici na druhé straně. Hvala!

I úzké uličky Malé Strany jsou jako soutěska někde v daleké zemi, kde to voní dobrodrodružstvím. Tady tě neudeří do nosu vůdce banditů, ale vůně šlehačína z americké kofeterie a trdelníku. Thank God!

Petřínský vrch se dotýká olověné oblohy, v poledne tma, na milostné pochůzky to nevypadá. Spíše v křoví narazit na mrtvolu, volat inspektora Dalglieshe, který tohle počasí miluje.