Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seNa všechny se dostane
Autor
Evženie Brambůrková
Potřebujete větší dům?
Máte málo místa na nové věci? Mohu doporučit zaručené. Ukliďte si a vše, co nepotřebujete, vyhoďte.
Jsem zase na chalupě a pro velký úspěch jsem navštívila pohřební službu a slušně se zaptala Prdelky, jak je to s tím poplatkem za parte. Omluvila se. Má jednu šablonu a dotyčnou položku prostě nevymazala. Ne, přátelé, neublížila jsem jí. Ani medvídkovi se nic nestalo. Odnesla jsem si 200,- Kč a hned je zase utratila. Tak to má prostě být.
A nyní nástup na úklid. Správně se říká, že to chce radikální řez.
,,Kde začneme?" Olina, se kterou kamarádím hodně, ale hodně let, mi nabídla pomocnou ruku. Tedy vlastně obě. Na spoustu úkonů jsou zde zapotřebí i čtyři ruce.
,,Asi dole s babiččinou skříní." A tak se pytle plní a plní. Přesouváme se k dědově skříni, na kterou se nesmělo sáhnout rok a půl. Chápu to.
V síni se vrší pytle a za chvíli není kudy projít. Počkáme na odvozovou jednotku. Kamarád nacpe do kufru Fábie 14 pytlů o obsahu 60 litrů. A jede do Farní charity.
,,Tak se zatím přesuneme do kuchyně. Kontejnerky čekají." Pokud někdo četl moji knihu o babičce ví, co to jsou kontejnerky.
A že jich tady bylo. Plní se jimi další pytle a odkrýváme netušené skrýše. Všude jsou. Za skříní, pod lavicí, ve skříňce na chleba, na lednici, ale i v obýváku na topení a dokonce i na piáně by se jedna našla. Také je tu spousta brýlí. Škoda, že není akce ,,Brýle pro Afriku".
Navečer jsme poněkud zedřené, ale spokojené s výsledkem. Dům se o trochu zvětšil. Tak ráno další tajuplné skrýše.
Další a další skříně. Za 50 let je musíte naplnit naprosto neprodyšně a hlavně nic a nikdy nevyhodit. Protože, co kdyby se něco někdy a někomu mohlo hodit. V mezidobí je jen tolik sil, abychom si dali degustativ a lehký oběd. Odvoz také funguje pravidelně a v síni se nehromadí hory pytlů.
,,Já se na to vys.....!" Olina pracovala mnoho let v mezinárodní firně a vypadá a chová se jako kultivovaná žena. Dokonce i v teplácích. Ale někdy jsou úlevná slova na místě.
,,Tam to nemůže být nijak strašné," ozývám se z jiné skříně, která je již téměř prázdná. Jsou tam jen složeny dva jídelní stoly. Ty se přece hodí každou chvíli.
,,Uklízely jsem to tam s babi před rokem." Pak mě napadlo, že věci ven tahala jen babi a když si myslela, že mám dost, dveře zabouchla.
,,Co s tím, proboha, budeme dělat?" Po roztřídění máme 10 pytlů skoro nových bot na charitu a dalších 6 do sběrného dvora. Množství vytříděného odpadu celkem je odhadem 3 kubíky.
Ale nejsou jen ošklivé skříně přetékající harampádím. Jedna taková je kouzelná.
,,Co tam asi bude? Tedy kromě té myši, která tudy podle stop prošla." Odstraníme zával starého prádla po dědovi, které chtěla babi zašít. Nikdo neví proč. Možná z nostalgie.
,,Netušila jsem, že se vaši živili bonbóny," šklebí se Olina. Pak si stoupne pod schody a já jako krtek házím za sebe prázdné krabice od bonboniér. Je jich hodně. Některé i s papírky uvnitř.
A pak se za zmuchlanými novinami objevuje půvabné zátiší.
,,Na to se musíš podívat!" Volám dolů a čekám. ,,Když potká sob soba, mají radost oba. Když se potkají tři sobi, tak se radost násobí."
,,Tý brďo, tak tomu se říká krásná vyhlídka," radujeme se.
A co si myslíte, že tam bylo? Mnozí vytušili, že zásoby alkoholu. Zřejmě za hezkých pár let zpátky. Moji rodiče alkohol téměř nikdy nepili.
A tady to je: whisky, Napoleon s Josefínou, Remy Martin, rum z Karibiku, gin, vodka, Jeník Chodec a dokonce i ta ,,lehká holka z Asie". A rozhodně se tu nebojí jen pár jedinců.
Je to už hodně let, co jsem něco takové pozřela a tak kvalitní jsme u nás v hospodě také neprodávali. Budeme se na to chodit koukat a na dárky to bude také dobré.
Ne že by se kvůli něčemu takové zmenšila nebo zvětšila chalupa, ale v porovnání se starými kompoty je to velmi půvabné.
Ještě jsme neprošli všecha tajuplná zákoutí a budeme se těšit na další překvapení.
Není to sice ,,Poklad z půdy", ale jeden zatím neví.
Tak zase příště.
42 názorů
Evženie Brambůrková
12. 02. 2021Ty jo. Pásky z tulení kůže by se mi hodily na běžky. Ty po našich pamatují hraběte Harracha. Díky za příspěvek, Incognit.
Plně chápu. Jednou jsem pomáhal vyklízet jedné 90ti leté sousedce dům poté, co ji umřel manžel, a obdobně byl plmn všeho, co se za posledních 60 let moho "hodit". Včetně návleků na lyže z kdysi tulení kůže, rádia, které mělo ještě pojistku z dob kdy se v protektorátu nesměly poslouchat zahraniční stanice, strojku na ostření žiletek, kliky na startování auta, ... dávám tip.
Evženie Brambůrková
09. 02. 2021Někdo mi nedávno říkal, Arwen, že po šedesátce bychom se měli zamyslet a přestat hromadit. Něco na tom bude, ale já tak nerada vyhazuji a to hlavně věci od dětí. To přece nejde. :-)))
Evženie Brambůrková
09. 02. 2021Ahoj trojorte. Nejlepší je mít k tomu úklidu někoho s nadhledem. Pak to jde docela dobře.
Arwen Leinas
07. 02. 2021Už teďka je mi líto těch, kdož budou vyhazovat a likvidovat věci po mé roztomilé maličkosti. Těžko říci, kdo to bude. Že bych jim začala chystat nějaká podobná překvapení? ;-)
Evženie Brambůrková
05. 02. 2021Tak to mám velkou radost, Zajíci Březňáku. Toto je vlastně nenápadným pokračováním povídek o babičce, které jsem před vánocemi vydala jako knihu.
Evženie Brambůrková
05. 02. 2021Vídám lidi, kteří ani kontejnerovým butikem nepohrdnou, trojorte. Tím ovšem nechci říci, že se to týká tebe :-)))
Zajíc Březňák
05. 02. 2021Jako když jsme s Vaškem v roce 2018 vyklízeli sklep v bytovce a zdar mise oslavili trochou metaxy. Ty porno časáky z devadesátých let by se mohly hodit. Kam se poděl všechen ten čas?
Obvykle tu takhle dlouhé texty moc nečtu, ale tady jsem neodolal, po prvním odstavci mi bylo jasné, že to musím dočíst.
Evženie Brambůrková
04. 02. 2021Děkuji ti, Dagmaram.
Evženie Brambůrková
04. 02. 2021StvN, tam přemýšlím jen, kam s tím.
Stejně všichni hromadí. I když je to u druhých sere. Líbí se mi, že se v textu moc nepremýšlí, je to jako s tím úklidem.
No, Slávi, a jás ní souhlasím. Jen sama na své věci nemám tolik odvahy. Občas mě to popadne, ale pak je potajmu pašuji zpět.
Evženie Brambůrková
03. 02. 2021Myslím, Čudlo, že ještě na pár povídek by to mohlo být.
S humorem to jde lépe, Irčo. :-))
Evženie Brambůrková
03. 02. 2021My to, Andělko, platit nemusíme, máme místní přátele a pak je to zadarmo.
Evženie Brambůrková
03. 02. 2021Jenže to, Annnie, nebyly jen babiččiny boty. Něco bylo i po mně a po dětech. Nenošené. A hodně naši nakoupili v prodejnách ,,Vše za 29,-". A to se fakt nedalo nosit.
Při správné lidové výslovnosti ,,courvoiser"(kurvoasié) podle Olinina tatínka, vznikl tento překlad. Už to tak zůstalo, Prosecký.
Evženie Brambůrková
03. 02. 2021Však on i ten alkohol najde svého adresáta, Renato.
Evženie Brambůrková
03. 02. 2021Děkuji ti za oslavnou báseň, Luboši. Ale i já mám raději víno :-)))
Evženie Brambůrková
03. 02. 2021Dědeček měl, Květoni raději červené víno. Toto byly výhodné nákupy na letištích nebo dárky.
Evženie Brambůrková
03. 02. 2021Tak to musela být kvalita, Abakus. Nedávno jsme koipili uherák a nebyl dobrý rovnou.
Evženie Brambůrková
03. 02. 2021Já jsem, Lucie, také sběratel. Dárků od dětí a přátel. A také knih.
Evženie Brambůrková
03. 02. 2021Pokladů, Lído, moc nebude. Raději bych našla běžky, boty už mám :-)))
Taky mě to, Jardo napadlo. A je mi líto těch, co budou uklízet po mně.
Po mým tátovi ze severu též, jsme vyvezli na skládku za drahé peníze...kdyby tak věděl, že se musí platit i ta skládka...dva traktoy, tedy valníky.
Deset pytlů skoro nových bot??? Prosím o zaslání potvrzení!!! Moje dcera se mi nevybíravě pošklebuju, že mám bot údajně moc - a to jich nenapočítám víc než nějakejch šedesát, sedmdesát párů... Vzdávám tvé babičce hold za botník a tobě za statečnost... a tip, pá a.
Moje žena si vždycky ťukala na čelo - ovšem tak abych to viděl - vždy když jsem něco schovával jako že se to NĚKDY bude hodit. Říkala mi Slávi - vyhoď to. Je to k ničemunanicpronikoho. Tenkrát jsem si myslel něco jiného ale dnes když rovněž plním pytle a následně odnáším na sběrný dvůr již vím že NIKDY! Nikdy se to nebude hodit... Holt měla pravdu holka a když Jí o tom teď občas povídám tak má jenom takový potutelný úsměv...
A to je prostě život.
Máš pravdu, Evži, všecko se přece může hodit! Tak snad se někomu budou hodit boty a vám ten dobrý uleželý alkohol!
O Marušce, o Olině
můžem říci na mou věru,
že v chalupě na severu
nadřely se jako svině.
A znovu k rýmu pozvu svini,
kamaráda také zmíním.
Rodiče už jinde bydlí,
spousty krámů končí v pytlích,
třeba prázdné bonboniéry,
přišel nástup nové éry.
vidí lahví skladiště,,
trojce jasně kouká z očí –
pro dnešek se s prací končí...
Sbírat plné láhve, to chce železnou vůli. Nebo tvrdá játra.
Ja som navštívila rodný rom môjho svokra. Bol úplne prázdny, v kuchyni stôl a na stole štangľa uheráku. Svokor si odkrojil kúsok z okraja a zvyšok postupne zbaštil. Ten dom nebol otvorený asi 10 rokov. Tomu sa hovorí kvalitný uherák!
To znám... nic se nesmí vyhodit, protože se to určtě bude dát použít a někomu se to bude určitě hodit :) Musím se ale přiznat, že já také dost schraňuji věci. Ale spíše památeční :)
Také se těším jaké poklady tam ještě najdete! Já jsem takto našla jednou hory krásných a strarobylých knih. Byla to nádhera! Zákoutí jsou super, i když v srdci je nám smutno po tom, komu to doopravdy patřilo... tip!
Opravdu to musí být dobrodružství, vyklízet byt a příslušenství po nás starých. Ale aspoň se zapomene na lítost.
Kdysi, před 50 lety, když jsme to koupili, tady poklady byly. Hodně skla, vázy, skleničky a taky kniha borských sklářů s návrhy. Ta je nyní v Muzeu skla. Takže moc toho už nebude. :-)))
blacksabbath
03. 02. 2021Evženko, já se snažila pomoci alespoň s rukama na klávesnici....ale ještě jste neprošli všechna tajemná místa i když menší poklad jste již našli.....aaaa třeba tě uvidím právě v Pokladu z půdy.......tak zatím...:-))))........*/********