Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seTahle zima
Autor
nascheanou
Tahle zima
víčka se mu pomalu otevírají a zavírají
z pohledu patrné
že pil
suneme se mezi regály
kupuju hanácký salát
on čínské polévky
kolik je takových nad našimi hlavami
o patro výš
sharewood
__
mám teplé boty a pletené ponožky
pro tuto zimu
nezbytná výstroj
kolika lidem
asi chybí?
__
magistrát přišel s vyhláškou
všechny nocléhárny jsou do odvolání zdarma
kdyby ne
nacházeli bychom v ulicích
zmrzlé mrtvoly
někomu by se
možná ulevilo
__
suneš se ve sněhulích
velká černá tělnatá hrouda
když tě vidím odcházet hledat místo
kde složíš hlavu
říkám si
kde se asi stala chyba
__
koupila jsem velké pytle a házela do nich tvůj nakupený bordel
papírky spoďáry helma váza talířky zbytky léků plechovky od piva
v tom chaosu
najdeme dvě krabice s vánoční a velikonoční výzdobou
to jediné co tě drží po kupě
jsou dva svátky
které stejně neslavíš
__
u metra telefonuješ s tím člověkem kterého jsem neviděla ale poznala jsem pach jeho moči zaschlé na béžovém linoleu
vybydlený byt
plný tvých tajemných stop
__
14 názorů
Pocity a nezodpovězené otázky vyjádřené popisem skutečnosti. Líbí se mi to. Díky
Líbí se mi, zvláště pak syrová volba obrazů a zájem o sociální téma, na druhou stranu bych asi utlumil v první, druhé i třetí části důraz na již zřetelně vyjádřené v jejich závěrečných slokách. naopak se mi hodně líbí obraz s vánoční a velikonoční výzdobou, krásně vyjádřena potlačená podstata člověka. Tip
blacksabbath
11. 02. 2021komentář není třeba...T I P !!!
Přímočaré, konkrétní a jednoznačné - ale i taková může poezie být, proč by nemohla...
V textech přes absenci tradičních básnických prostředků zůstává z poezie něco podstatného - je to fascinace, a to dost přesvědčivá. Dobrou službu taky plní to zatajení totožnosti - básně jsou svým způbobem nedopovězené, jako kousek odposlechnutého hovoru někde na ulici, který si ve fantazii žije dál svým vlastním životem.
Pro mě zajímavé "deníkové" zápisky surové reality. Spíše podklady k básním, než básně samé. Ale zato v takové síle, že by jí definitvní tvar možná ani nedosáhl.
Kde se asi stala ta hrozná chyba? Proč zákony dopustily možnosti zničení života pouhým klepnutím kladívka? Co jsme to za společnost.?