Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seADVENT
Autor
Incognit
ADVENT
Až se zas budou rozsvěcovat světla
v příbytcích těch, kdož vracejí se ke svým večeřím,
kdož vracejí se ke svým polibkům,
kdož vracejí se hledat, nalézat a býti shledáni,
až jako malé hvězdičky
vyšlou do temnot svá poselství
rozvoněných kuchyní, a klidných obývacích pokojů,
čekajících ložnic a netrpělivých koupelen,
všem co zůstávají za průhlednými záclonami,
já nechám chvíli zhasnuto
a ze šera své usínající duše,
se budu tiše dívat
na všechny ostrovy
těch malinkatých štěstíček,
co prozařují mlčenlivý listopad.
U otevřeného okna budu naslouchat
zpěvu žárovek, svíček a srdcí těch,
co pod nimi usedají ke svým nekonečným životům
a čekat než ke mně dopluje to jejich tiché lidské teplo,
na které je i pozdní podzim krátký,
byť svět halí do tmy už téměř od rána
a do rytmu oněch světel
zuřivě bubnuje rámusem padajícího listí
a kapek deště tříštících se na okapech.
Ta okna jsou ty pravé hvězdy betlémské,
co zvěstují mi onu dobrou zvěst,
že denní chlad ani noční tma
nemají sílu vstoupit do našich duší,
pokud jim sami neotevřeme dveře.
A příštího dne,
nad ránem,
až světla opět zhasnou
a vzduch se naplní vůní kávy
a vod po holení
až zavážu si tkaničky bot s teplou vložkou,
až zabouchnu za sebou dveře,
kterými se dá vždy vrátit,
budu zas o krok blíže zázraku.
Každý den o krok blíže,
Do konce konců,
snad už navěky.
ADVENT
Keď sa zas rozsvietia svetlá za oknami
v príbytkoch tých, čo vracajú sa ku svojim večeriam,
ku svojim objatiam a dotykom,
ku svojim stratám, nálezom a stretnutiam,
keď zas, tak ako malé hviezdičky
vyšlú do temnôt svoje posolstvá
rozvoniavajúcich kuchýň a pokojných obývačiek,
čakajúcich spální a netrpezlivých predsiení,
všetkým, čo zostávajú za priesvitnými záclonami,
ja nechám chvíľu zhasnuté
a z prítmia svojej driemajúcej duše
sa budem ticho pozerať
na všetky tie ostrovčeky
malých podvečerných radostí,
čo rozjasňujú temný november.
Pri otvorenom okne budem počúvať
ako si spievajú sviečky, žiarovky a srdcia,
všetkých čo pod nimi usadajú
ku svojim nekonečným životom
a čakať, kým ku mne doputuje rýchlosťou svetla
ich tiché ľudské teplo,
proti ktorému ani neskorá jeseň nič nezmôže,
hoc usilovne svet halí do tmy už takmer od rána,
zúrivo bubnuje rámusom padajúceho lístia
a detonáciami kvapiek dažďa
vybuchujúcimi na plechových strechách
a trúbi na poplach v komínoch
a pozinkovaných odkvapových rúrach.
Tie rozžiarené okná, to sú betlehemské hviezdy,
čo zvestujú nám tú najlepšiu
zo všetkých dnešných správ:
Že denný chlad, ani nočná tma
nedokážu vstúpiť do našich duší,
ak im my sami neotvoríme dvere.
A zajtra,
keď nad ránom svetlá opäť zhasnú
a vzduch sa naplní vôňou káv, čajov a vôd po holení,
keď zaviažem si šnúrky v topánkach s teplou vložkou,
keď zabuchnem za sebou dvere,
ktorými sa dá vždy vrátiť,
budem zas o krok bližšie zázraku.
Každý deň o krok bližšie,
až do Vianoc,
až do troch Kráľov,
do Veľkej noci,
do konca koncov,
navždy,
naveky.
17 názorů
malinka_hviezdinka- Bezvětří sem časem také pověsím, jen nespěchám s publikováním.
malinka_hvezdinka
15. 02. 2021Incognit: povedený a zajímavý web, děkuji :-)... narazila jsem na BEZVĚTŘÍ.... i když se mraky na pozadí nazastavily :-)... já se zastavila... oslovilo.... díky za to :-)
malinka_hvězdinka- Tak na oplátku:
malinka_hvezdinka
15. 02. 2021taky mám ráda kouzlo oken https://renys1.wixsite.com/renata-judita-design/okna :-) moc hezká atmosféra... pohltilo mě to... *
Díky, nad "kdož" ještě třeba pouvažuji. Ve slovenštině mi to vyšlo jinak.
Radovan Jiří Voříšek
15. 02. 2021přijde mi ono 3 x kdož ve třech verších po sobě moc.
naopak - spojení dávné a spásonosné události s přítomností prožívání třeba současného pití kávy v kuchyni - velmi povedené
Díky elina m.- Já mám zde většinu básní ve dvou vazykových verzích. Mne vždy bavilo napsat si ji v jednom jazyce a pak ji napsat v tom druhém a sledovat to, jak si jazyk někdy vede svou cestu i za cenu drobného odchýlení se od doslovného významu- stalo se mi, že v některých básních došlo i k jinému vyznění, či výraznému posunu. (v tomto případě nejde o překlady ale oi znovunapsání). Budu rád, když se podíváš i na další mé básně- v rámci Písmáku zatím držím dvě jazykové varianty u všech básnických kusů. Mně se jako čtenáři sonety také moc líbí a to jak italská, tak i anglická varianta, ale osobně jsou mi bližší formálně méně sevřené tvary (osobně myslím v mé vlastní tvorbě odpovídající mému naturelu - i když už jsem dělal na textech, které byly formálně hodně svázané- kdysi jsem dělal několik dramatizací pro divadlo a pro rozhlas, které pracovaly s blankversem dokonce i s alexandrínem a docela mi to šlo). Oceňuji, že znáš Louise de Gongora- to už se dnes moc nevídá- Siglo de Oro bývá v našich zeměpisných šířkách dost opomíjen.
Obě verze se mi moc líbí, ale ta slovenská víc. Oceňuji tenhle tvůj počin. Je zajímavé srovnávat, jak nějaká báseň zní ve dvou různých, i když příbuzných jazycích. ...Dříve jsem dost překládala a tak mě vždy zajímalo, jak zní originál přednášený rodilým mluvčím. Na internetu je dnes snadné najít si originální básně klasiků přednášené významnými herci. Co se týče zvukových kvalit básně, u mne to jednoznačně vyhrál Luis de Góngora. Dala bych nevím co za to, abych někdy napsala sonet, který by se aspoň trochu přiblížil zvukovým kvalitám Góngorových sonetů.
Zblízka se rozostřuje jen štěstí cizí, nebo štěstí které nedovedeme změřit svým srdcem- to co se nám nevejde celé o očí a mnohdy ani do hlav.
Vím jak to myslíš, a task trochu máš pravdu, ale nakonec je možná největším štěstím právě ta všednost a každodennost a obyčejnost, ta co nám zblízka zdánlivě uniká, protože nám přijde taková samozřejmá, že si ji téměř nevšímáme, ale ve skutečnosti nám tvoří život. A o Adventu si ji třeba povšimneme jen proto, že se u ni zastavíme, když se jen tak díváme z okna na to jak za ním svítá a jak za ním tiše poletuje sníh. Alespoň já to tak mám...
Ale jinak jo. do světla hvězd ze taky můžeme dívat volným okem jen proto, že, že jsou daleko.
Zajímavé, Incognite. Ten slovenskej konec se mi líbí ještě víc než ten českej. Ještě zajímavější je však otázka, zda se mnou souhlasíš, že ty ostrovy malých štěstíček lze spatřit pouze z dálky... Z blízka se štěstí silně rozostřuje a většinou začíná vypadat úplně jinak, a to i v Adventu... Ale nemyslím to pesimisticky, naopak - ten nadhled (odhled?) je velkej dar...
Moc pěkný, adventně nadějeplný... Tip a.