Babičkq

Povídej babičko,
vyprávěj nám příběhy,
z oněch těžkých časů.
Kdy smrt byla všude,
i spousta nepochopení,
a strachů z různých ďasů.
Povídej babičko.
Inu milé děti,
čas tak rychle letí,
a dávno tomu je,
co jako vy, bývaly jsme děti.
Tehdá smrt byla všude,
ouplně stejně, jak je i dnes.
Avšak tenkrát to byla,
prostá součást života,
jen jedna z mnoha cest.
Často přišla jen z nepochopení.
Vlastně ani dnes tomu jinak není.
Však vidět ji zcela nahou,
ztratilo se chtění.
Ba, i těch ďasů jak dříve,
dnes je ani netuše.
A stejně jako tehdy,
lstivě ukrývají se lidem do duše.
Vskutku těžké časy to byli,
práce bylo stále dosti.
Aby bylo kde žít, a co jíst.
Vzpomínám na cesty do školy,
co pěšky jsme chodily,
kolem lesa přes celé oudoly,
aby jsme uměly psát a číst.
Tak poslouchejte milé děti,
budu vám příběh vyprávět,
jak v okamžiku jednoho života,
změnil se jeden svět.