Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZvony
Autor
Gora
haibun
Nedělní ráno –
mezi zvony naslouchám
kukačce z lomu
……..
Kostelík Svéraz –
o zeď opřené máry
zarostly bezem
67 názorů
LYRICKÝ SUBJEKT
11. 03. 2021pekné, prihováram sa za kukučku,tip
o zeď opřené máry
zarostly bezem
....
Všemocný beton! Co dodat, má svoji zvrácenou estetiku.
Mimochodem byla jsi někdy v Klokotech?
Pavle, zapomněla jsem ti poděkovat a odpovědět - ráda čtu tvé komentáře, díky za vše.
Mám rád odosobnělá haiku. Proto mi v prvním vadí 1 osoba jednotného čísla. Je to jen má čtenářská preference nic víc. Použití kukačky a zvonu je geniální. Možná zvoní někomu kdo měl Covid, kolik mi vyvěští kukačka času. Je to hodně smutné ale geniálně vystižené.
I ve sruhém je kontrast života a smrti. Život se nezastaví.
Moc pěkný!
Obě jsou moc pěkná. Pro mě ještě víc to druhé, to jakoby vypadlo ze sbírky Chrám plný květů.
Snažím se vniknout do smyslu veršů a myslím, že se mi to daří. Mám ovšem zatemněno rokem 54, kdy máry o zeď opřeny nebyly a bezem bylo zarostlé vše. Jen pásy tanku okolí zkypřily.
Evženie Brambůrková
16. 02. 2021Tvoje postřehy vždy vyvolají představy. Je to fajn.
Jirko, na něco takového, kdybych nezažila, by má fantazie nestačila:-)) - vyjímečná souhra obou zvuků /ten silný z dáli, tišší zblízka/ v jednu chvíli mne nadchla:-)
Děkuju!!
Irenko, dost možná máš pravdu ty, já jsem něco podobného nezažil a tak jsem se snažil představit danou chvíli a nějak mi nešlo dohromady, že když bije zvon, byť malého kostelíku, že než dozní ozvěna úderu, hned navazuje další a hlas kukačky v něm podle mé představy zaniká. Pokud to ovšem možné je, pak je to nádherné haiku. Tolik na vysvětlenou.
asi už všechno napsali ti nahoře, jen tohle asi ne:
nedělní ráno
mezi zvony naslouchám
nemůžu na mši
u márnice máry
celé zpuchřelé, shnilé
neunesou mě
Jirko, děkuji za zastavení, názor. Jsem moc potěšena zájmem tolika čtenářů!
Málokdy v tu chvíli, kdy se "potkám" s haiku situací, mi dojde - to je ono... a to se mi stalo u Zvonů. Hned jsem o zvukových vjemech toho nedělního rána začala přemítat jako o haiku, byl to silný, krásný zážitek... Možná, že mé zpracování je stylizované, ta chvíle však ne.
Zatímco druhá pro mne splňuje všechny parametry a je navíc i skvostnou básnickou miniaturou, u první mám pocit jisté stylizace. Za první však tip.
Vím, Irenko. Jen jsem si představil ten třeskutý zvuk blízko zvonícího zvonu.
Já mám za to, že se slovo zvony dá dobře použít oběma způsoby, - jako fyzické i jako zvuk... ale je to na každém, jak si vyloží nebo co ho při zvonění napadne... mne napadne: hele, zvony...svolávají věřící na mši.:-)
Já to chápu, ale napsala jsi to, jako by ses ocitla přímo mezi zvony, a nikoli, že jsi odkudsi slyšela zvonění zvonů a do toho kukala kukačka.
Zvony zněly z města /každou neděli v 9.30/ a já venčila psy a kousek od nás kukala kukačka, zvláštní moment...
Akorát ti nezávidím, že ses nacházela mezi zvony, to muselo být nesnesitelné. :-)
Karpatský knihomoľ
14. 02. 2021Prvý text má pre mňa niekoľko vrstiev, a to sa mi nestáva často. A ako naznačil snake_01, asi nie náhodne má niečo spoločné s haiku z krajiny pôvodu tohto žánru.
Proč, milá Bláňo
pořád vidíš padoucha
v Gustavu Bromu?
Teď bacha, jsem ras!
slova dentisty Vávry
pán zmírá děsem
Ta první mi učarovala. T.
Mary neznám, ale Google , jak tady někdo psal pomůže.:-)
ad. Já Lucie píšu ...aha, taky jsem si to neuvědomila, že je dnes Vatelín ,-)))) ee Valentýn. Už jen čekám, kdy bude třeba svátek syslů ,-) ...pokus o žert, proti Valentýnovi v zásadě nic nemám.
Hezkou neděli :-)
Není zač :) Tak přeji pěkného Valentýna!
Já Lucie píšu...
14. 02. 2021Krásné valentýnské, už takové jarní... Je štěstí si něco takového přečíst hned po ránu. Ve Tvých slov slyším kukaččí cvrlikání... jaká krása.
To mě připomíná, že některé věci jsou symbolem pro něco osudového. Pro většinu lidí jsou zvony i máry asi symboly spojené s vyšší vůlí. Stejně i kukačka - kolikrát zakuká, tak ....Ale může to být i jinak, třeba když je někdo z rodiny hrobník, zvoník, záleží na zkušenostech, jaké kdo má.
Zeanddrich E.
14. 02. 2021Číslo jedna se mně líbí:)
Jani, asi před dvěma týdny bylo daleko tepleji než teď a kukačce se zachtělo:-), děkuju za hezký komentář.
Karle, Svéraz mám ve svém hledáčku již roky, je to jedna z těch zmizelých vsí šumavských:-)), kde nikdo nežije, nejsou máry třeba... děkuju!
Pavle, mám radost hlavně proto, že se povedla tebou zmíněná provázanost dvou haiku - děkuju ti!
Líbí se mně obě haiku, první působí vesele - pro mě je kukání kukačky symbolem naděje (ať si pověry říkají co chtějí), druhé je smutné. TIP
Ivi, kukačka na Tvé fotce je krásná a pěkně zblízka :-)))
Tedy to je kukajda, rokerko. Ve Svérazu se již neumírá, Irčo? Hezké postřehy, líbí se mi kontrast, jako zrození a smrt. To byl asi úmysl, že? Jako celek třetí rozměr.
Za mě je provázanost i souslednost obou textů perfektní - zatímco v prvním je zřetelný poukaz na smrtelnost lyrického subjektu (kukání kukačky) v kontextu něčí smrti nebo smrtelnosti obecně (zvon), druhý text zasazuje smrtelnost člověka (máry) do kontextu relativní nesmrtelnosti přírody. Jako celek i jednotlivě velmi vydařené.
Díky, Dášo... máry jsem prvně viděla ve Svérazu. Byla tam márnice, hned vedle kostelíku, s otevřenými dveřmi a máry vytaženy ven zarůstaly... jsou to taková nosítka pro nebožtíky.
Ivi, ty jsi tedy rychlá! MOC děkuju, ta kukačka na tvém obrázku je krásná...
Pěkné prozvoněné ráno:-)
Ani nevím, jak takové máry vypadají. Půjdu se poradit s gůglem..