Arbitr

Šeptané lži o skutečnosti,

náruč plná stesku,

to mysl mou tíží,

v srdci nádoba poloprázdných snů,

někdy je to málo,

jindy zase dost,

den nocí prochází,

noc dnem prostupuje,

vše vlastně točí se v kruhu,

„opakování matka moudrosti,“

tak pravil kdosi kdysi,

avšak kdo ví, není-li to pustá lež

a zda pravda darem je, či prokletím,

možná máme důvod k nepříčetnosti,

ale přirozenost šílenství také může být způsob,

jak se zcela nepominout, nezbláznit se,

existuje vlastně někdo, kdo by to posoudil?