Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Svíčka

16. 02. 2021

373

Autor

Nagihan

Dnes jsem si zkoušel být mrtvý. Chvilku mi to celkem šlo. Ale pak jsem začal potřebovat čůrat.

V kráse slunce západu,
umírajícího padající víčka.
Táhlý tlukot srdce,
podoben houkání sýčka,
který vítá tmu.
V okamžiku rozkladu,
studem rdí se líčka.
Nebyl totiž více,
než ze slunce jen svíčka,
tak blízko snu.

5 názorů

Radovan Jiří Voříšek

17. 02. 2021

Dát tip

Promiň, nějak divně to řádkuje, tu variantu na tvé verše jsem tam vložil normálně, napsané do sloupečku

Radovan Jiří Voříšek

17. 02. 2021

Dát tip Nagihan

Jenom nápad, netvrdím, že lepší naž tvé provedení. Spočívá v tom, jestli ještě trošku nezkrátit o nějaká slova.

V západu slunce

padají víčka.

Táhlý tlukot srdce,podoben houkání sýčka,

Vítá tmu.V okamžiku rozkladu,studem rdí se líčka.

Nebyl totiž více,než ze slunce svíčka,Blízko snu.

Ale i když to necháš tak, nebude to špatně. I s prologem je to jasně tip! Moc hezké prolnutí vniřního "umírání" s obrazy zvenku - západ slunce, sýček ...