Tajtrdlíkova dobrodružství

Tajtrdlík je malé neposedné štěně, které by chtělo poznat svět a nové dobrodružství v něm. A o něm je právě náš příběh.

Jednou odpoledne po dobrém obědě Tajtrdlík s matkou Alsou ulehli k odpolednímu spánku. Jenže Tajtrdlí-

kovi se nechtělo. Nechtěl spát, ale matka mu říkala: spánek je zdravý a důležitý, máme za sebou dlouhý den.

Tajtrdlíka to nepřesvědčilo ani trochu a pořád prosil svoji matku, aby šla s ním ven. Jenže matka už dávno pochrupovala. Tak Tajtrdlíkovi nezbylo nic jiného, než se vypravit do světa sám.

Chtěl odejít, ale nevěděl jak. Byl příliš malý, tak poprosil svého kamaráda koně Sutána, aby mu pomohl přelézt branku. Přemlouval ho hodně dlouho a nakonec Sultán svolil, ale řekl: za týden budou Velikonoce,

budeš tady? A Tajtrdlík odpověděl: Vrátím se za hodně dlouho a můžu je slavit kde chci. Tak dobrá, ale budeš toho později litovat, řekl Sultán. Tajtrdlík říkal, že nemá pravdu, a ať mu pomůže dřív než se vzbudí jeho matka.

A kůň mu tedy ochotně, ale ospale pomohl a Tajtrdlík se rozběhl do světa a ani mu nepoděkoval.

A to už se probouzela Alsa, jeho matka, a když zjistila, že Tajtrdlík není na svém místě, hned se vyptávala všech zvířat na statku. Nikdo o něm nic nevěděl, protože všichni spali, kromě Sultána. A když Sultán viděl, jak se o něj bojí, zjistil, že udělal chybu.

A to už se Tajtrdlík prohání o několik kilometrů dál v lesích. Tajtrdlík zkoumal nové věci, které dosud ještě nikdy neviděl. Najednou uslyšel výstřel z pušky. Ten výstřel mu připomínal bouřku. Šel se schovat pod kapradí.

Jenomže právě vzbudil velkou rozzuřenou zmiji. Ale na poslední chvíli ho zachránil hodný krtek. Tajtrdlík ani nevěděl, co se stalo, protože zmije ho svým mrštným ocasem omráčila. Krtek nevěděl, co má s Tajtrdlíkem dělat,

protože ho ještě čekalo hodně práce v podzemí. Tak zavolal svého kamaráda jelena, který mu vždy pomůže.

Zatím jeho matka celá ustrašená hledá svého synáčka Tajtrdlíka. Už i pan statkář poznal od ustrašené matky,

že hledá svého synáčka. Pomalu k matce přichází Sultán, aby se jí přiznal, že mu pomohl s útěkem. Čím víc se přibližuje, tím jde pomaleji, protože se za svůj čin hodně stydí. A tu už je u matky Alsy. Alsa mu odpustila a domluvila se s ním, že Tajtrdlíka společně půjdou hledat.

Hledali dlouho, než našli první stopu. Přiběhla k nim všechna zvířata, aby jim pomohla. Do Velikonoc zbývaly už jen dva dny a Tajtrdlík se pořád nevrací. A matka pořád ještě hledá. Alsa a Sultán a zvířátka už byli skoro u Tajtrdlíka, když se setmělo.

Tajtrdlík nevěděl, kam si má lehnout, a v tom uviděl moudrou sovu, která se jmenovala Gebradora. Tajtrdlík se jí zeptal, kde je. A Gebradora mu řekla, že je 3 km východně od statku, a že se do večera nestihne vrátit. Přenocuj u mě v lese, řekla. Děkuju, odsouhlasil Tajtrdlík. Můžeš přespat třeba támhle v té komůrce myšky Hrabalky. Tajtrdlík řekl, že ano. Myška také souhlasila.

Ale Tajtrdlík se do jejího vchodu nevešel. Byl příliš velký, a tak musel přenocovat u bobra na hrázi. Bobr řekl:

Jistě máš hlad? Ulovím ti tedy nějakou rybu. Tajtrdlík s bobrem po večeři ulehli ke spánku a čekali na druhý den.

Bobr se časně zrána probudil a poohlédl se po Tajtrdlíkovi, ale Tajtrdlík nikde!!! Ten se zatím chystal na svou dlouhou cestu. A to i matka Alsa už zase hledala Tajtrdlíka. Najednou zahlédla moudrou sovu Gebradoru, a zeptala se, jestli neviděla jejího synáčka. Gebradora se zeptala: Nejmenoval se náhodou Tajtrdlík? Ano, přesně tak, řekla Alsa. Neviděla jste ho? Ále ano, přenocoval u bobra Ryšáka. A kde je ten bobr Ryšák? řekla Alsa.

Támhle má doupě, na řece. Alsa se tam hned vypravila. Bobr si tam chroupal stromy. Matka Tajtrdlíka se toho bobra zeptala: Neviděl jsi štěně Tajtrdlíka? Ano, před necelou hodinou, vyrazil na svoji výpravu, řekl bobr. Tak to ho budu muset co nejdříve chytit.

Tajtrdlík už zatím byl u řeky Takora, kde plaval obrovsý krokodýl. Tajtrdlík ho neviděl, ale krokodýl jeho moc dobře. Tajtrdlík si lehl na malé skalky, sluníčko tam svítilo a všechno tam tak vonělo, až z toho najednou usnul. Krokodýl se blížil stále blíž a blíž k Tajtrdlíkovi. Už se chystal ho sežrat a vtom přišla matka Alsa, kůň Sultán, bobr Ryšák a spousta dalších zvířátek. Krokodýl se po nich ohlédl, aby se na ně vrhl. Už byl u nich a všechny je chtěl sežrat, ale vtom přišel statkář se svým silným psem Redem. Krokodýla odlákali a všechna zvířátka zachránili.

Potom šli lesem zpátky na statek. Když došli, tak už se stmívalo, tedy byla už trochu noc. Všichni se těšili na příští den, protože budou Velikonoce.

Ještě ani nesvítalo a všechny zvířátka už byly na nohou. Pan statkář Wilksen chystal se Sultánem seno, kočky Betty a Sami trhaly kvítí a všichni ostatní malovali kraslice a pekli. Všichni měli pěkné kraslice, ale Tajtrdlík měl ze všech nejkrásnější!!!