Generál Laudon

Nadporučík Arnošt Štětina byl úředně uznaný imbecil s papíry na hlavu. U psychologických testů dosáhl výsledku průměrně inteligentního láčkovce a to mu ještě napovídali. Nicméně na kariéru v armádně to stačilo. Nadporučík byl velitelem výdejního skladu a vládl pevnou rukou nad veškerou zásobou ponožek u celé brigády. To byla velmi odpovědná funkce, protože kdyby došlo k válce a Štětina by náhodou ten den zaspal, musela by celá naše armáda vytáhnout do pole bez ponožek.

Přezdívku Generál Laudon dostal kvůli svému zvyku komandovat kuchaře v důstojnické jídelně a slavné příhodě, s tímto jeho zvykem spojené. Kuchař byl totiž pouhý svobodník, tudíž si na něm Štětina léčil své důstojnické mindráky. Jednou bylo málo brambor, jindy byla omáčka přesolená, nic mu nebylo po chuti. Většinou začínal své lamentování slovy Himl Hergot, aniž by věděl, co to znamená. Od Himl Hergot už je jen krůček k Himl Laudon, přičemž i tento význam zůstával Štětinovi skryt, což mu ovšem vůbec nevadilo při jeho používání.

„Himl Hergot, ty knedlíky jsou zase studené!“ obořil se v poledne na chudáka svobodníka, který mu servíroval oběd.

„Poslouchej, Štětino, víš, co to vlastně znamená Himl Hergot?“ dobíral si ho vedle sedící plukovník Pružina, velitel místního útvaru.

„Já to nepotřebuju vědět, jsem nadporučík,“ opáčil po chvíli přemýšlení oslovený. „On to musí vědět, protože je pouhý svobodník!“

„To je z němčiny,“ chtěl se hned před nadřízenými blýskout svobodník. „Himmel je nebe a herr Gott je pán Bůh. Tedy něco jako Pane na nebi.“

„Sklapni frajter!“ okřikli ho oba důstojníci. Jeden protože neznal správnou odpověď a druhý protože mu zkazil vtip.

„Himl Laudon, on si z nás ještě bude dělat šoufky,“ otočil se ke svému veliteli nadporučík, jelikož si myslel, že se ho plukovník právě zastal. „A to přitom ani neumí ohřát knedlíky.“

„To asi neumí, ale víš ty, co to vlastně znamená Himl Laudon?“ dobíral si ho znovu plukovník Pružina, který byl ten den v mimořádně dobrém rozpoložení.

„Jasně,“ zamyslel se Štětina. „Znamená to Laudon na nebi,“ odpověděl po chvíli přemýšlení.

„No dobře, to první slovo by ti šlo,“ zasmál od srdce se Pružina. „Ale co to znamená Laudon, to už nevíš, co?“

„Ne,“ přiznal se Arnošt, kterému z těch chytáků šla hlava kolem.

„To byl rakouský generál, jeden z největších vojenských velitelů osmnáctého století,“ zakontroval plukovník svou připravenou odpovědí.

„To není tak úplně pravda,“ nerozumně jim opět vstoupil do hovoru svobodník. „Laudon byl ve skutečnosti maršál, vždy se musí uvádět vyšší hodnost, pane plukovníku!“ poopravil ho svým zvučným hlasem.

„Máš pravdu, Arnošte,“ opáčil po chvíli ticha chladně plukovník. „Ty knedlíky jsou skutečně studené! Tady mladý pan svobodník za odměnu vyšuruje celou jídelnu, rozumíš tomu, ty chytráku?“ obořil se přímo na kuchaře.

„Ano, pane plukovnílu,“ srazil podpatky svobodník.

„A tady generál Laudon to po tobě pak zkontroluje,“ ukázal znechuceně na Štetinu a vrátil se na štáb, aniž by ten den dojedl.