Sofiina můra

Penumbro, díky! Světlou neděli přeje a.

slušná noční můra! tip

To by bylo jistě velice zajímavé.

Mortície, moc děkuju. My dvě tedy opravdu hodně souzníme... To je příjemný. Těším se, že tě jednou poznám trojrozměrnou... Zatím pá a.

Goro, díky. Hezkej den a.

Nojo, black... Vlastně ji mám i já, a to jsem to sama napsala... Dík moc a.

Je to hooodně drsné a hooodně reálné! Nepředstavitelné.. Mrazivý *

V případě zvířat se toho lze zříci a neúčastnit. 

Za nasazení básnických prostředků pro dobrou věc tip...

mám....husí kůži...............................................................................*/********************

a proč ne, Annie :-) ... i husí kůže čtenářů může autora naplnit radostí ...z toho, jak sugestivně a přiléhavě to napsal 

Ó, Diono... Teď nevím, zda odpověď "To jsem ráda" je úplně vhodná... Moc díky. Přeju noc bez můr a.

Milá atkij, díky. A obzvlášť díky za opakované čtení. Zatím přeju čas bez můr a.

Mám husí kůži až...*Tip

Opravdu maso. Občas nečtu názvy, takže si ve středu říkám: cože? Sofiina volba? A ona můra. Ano, je třeba číst názvy. Strohý styl je dynamický. Výborné napsaný Zuzanin dech od J. Katalpy se mi taky připomněl. 

Ale čtenář má být v současnosti, nebo ne?

Zatím jsem spíš překvapená, ale přečtu ještě víckrát. Za tu jinakost a obsáhlý "materiál" tip. 

Dievča z lesa, moc děkuju. Těším se na ďalšie stretnutie tuná či v lese... Pá a.

LGarro, ráda tě tu vidím. Vysvětlovat Sofii... No, prostě jsme každej jinej a tak každej potřebujeme číst jiný texty. Což je, koneckonců, pro Písmákov ta nejlepší zpráva :) :) :) Díky ta návštěvu i tip, měj se krásně a.

nočná mora, ktorá je na svete skutočná ... dobre napísané

Snažila jsem se před týdnem komusi vysvětlit  Sophii... A teď si uvědomuju, jak marné, je cokoli vysvětlovat.

Milá Marcelko, k první části tvýho komentu (11.26) už jsem tu toho popsala dost výše. Ale k tý druhý části: zajímavá otázka. Nu, kdo ví, zda Stvořitel nevymodeloval jednotnej typ trávicí soustavy třeba proto, aby ji mohl použít stejně tak u Eskymáka jako třeba u Inda, stejně v pravěku jako v době postmoderní. Člověče, ber si za potravu to, co ti dávám - a to, co strávíš (tělem i duší)... Nebo taky aby nám ponechal svobodu volby...

Je to ovšem jen moje domněnka. Neosobuju si právo odpovídat za Něj...

Krásnej den a dík za další odkaz, pá a.

Ach, Savagei... Moc děkuju. Šetři slovama, využij je radši na svý básně. VELMI si vážím toho, cos mi napsal. Krásnej den a.

Milá Alegno, díky moc za účast. Těm můrám se omlouvám taky - ostatně je taky mám ráda a moc se líběj. Přeju dny i noci plný motýlů, ať už denních či nočních... Pá a.

Kdyby to slo, pribylo by tu ted minimalne tisic tipu... Tohle jsem vazne necekal a vzhledem k tomu popisu vsech tech poloh hruzy se az branim rict, ze je to krasne napsane. Ma to tolik paralel a presahu, az mam z toho husi kuzi. Napada me snad jen jedine, co alespon zcasti vyjadri muj dojem. Smekam..uz z prosteho uzasu, na soustrast, na protest, jako dukaz souciteni... Smekam a klanim se autorce... Savage Flame

uf, takové "můry" nikomu nepřeju a vlastně omlouvám se můrám, mám je ráda ...... člověk se dokáže hovat děsivě k člověku, natož ke zvířeti, věřím, že lidstvo alespoň v pochopení utrpení pokročilo vpřed

Milá annie,  nevím. Sice jsem se často chovala jako tele, ale přesto do hlavy zvířete nevidím. 

Vyrůstala jsem v době, kdy bylo poměrně časté mít i na malém městě na zahradě kurník a králikárnu. Soused měl dokonce prase v chlívku i kozy... Zvířata patřila k našemu dětství a myslím si, že s námi mívala i veselý život. Králíci měli jména a vyskakovali mi z kočárku pro panenky, pásli se v kleci, kterou bylo nutné na zahradě popotahovat, muselo se jim vykydat, podestlat, nakrmit je...měli jsme to tak nějak podobně jako píše Incognit. 

Myslím si, že kdyby Bůh chtěl, abychom byli býložravci, zařídil by nám složitější trávicí soustavu. Navíc mám jednu tragickou zkušenost s vegetariánstvím a "zdravou výživou"z rodiny... vše se děje pro "něco"... vždyť víš.

Tady máš "moje maso" :-) Králíky už nechováme i když můj muž byl v učení u souseda. https://www.pismak.cz/index.php?data=read&id=283473

Zeanddrichu, zajímavej zážitek! U filmu to možná nemuselo bejt tak silný, ale když si představím divadlo: musí to bejt dost peklo, hrát v něčem takovým... Díky za koment i za tip, přeju den jak z pěknýho filmu a.

Theo, díky! Popravdě, bez pathosu to asi tak úplně není, ale tentokrát se za něj Anna nečervená. :) Díky, žes neodklonila trasu!!! Den bez masa :) přeje a.

Milý Incognite, já tvou zpověď nepotřebuju :)

Nicméně k tomu, cos napsal: Anna nepovažuje za tu nejhorší věc samu smrt toho zvířete. Děsí ji však, jak s ním nakládáme za jeho života. Neboť, percentuelně vzato, s láskou chovaných a opečovávaných hospodářských zvířat dnes asi není zrovna většina...

Ovšem oproti situaci před deseti lety, kdy jsem to psala, jsem též mírně posunuta. Utrpení zvířete, stejně jako člověka, beru prostě jako součást karmy. A jako součást svýho momentálního karmickýho úkolu beru nepopulární a nepohodlnou povinnost se k tomu vyjářit... S přátelským pozdravením a.

Já jsem si před pár lety alespoň částečně ..prožil podobné, když stál jsem v jedné ..vedlejší roličce před bloďatým, modookým fešákem ve švihácké   ..un.iformě v  ..Osvětimi (při filmové adaptaci Lustigovy novely) 

((...)).

Milá Lucie, samozřejmě, že není nutný znát S.volbu. A taky ať si to čte každej po svým!!! Naopak, leckdy se v tom třeba dočte i víc, než jsem tam napsala...

Milá Marcelko, to chápu a také jsem s takovými reakcemi počítala. Samozřejmě, že z pohledu člověka je to srovnání moc. Ale co myslíš, jak to vypadá z pohledu krávy? A jejího telátka, odstavenýho a odehnanýho od ní? Myslíš, že to cítí jinak než bezbranný dítě, přicházející o svou lidskou matku / matka, která předčasně ztrácí svý dítě?

Znovu opakuju: neodsuzuju jinej pohled na věc. Jen mě příliš nepotěší ta naše lidská naprostá alibistická sebejistota. Mně - ani třeba svatýho Františka...

Aleši, už si googlím :) Minimálně si přečtu anotaci :)

.. .

Lucie: to Sophiinu volbu (autor William Styron) si přečti, určitě tě zaujme...

Aleši: jojo, jasný, chápu :)

Lucie: je třeba číst i mezi řádky...:o)

To je teda maso. Ale je dobře, že o tom píšeš. Myslím že i bez patosu, věcně. Ach jo... 

Incognit - to mne také fascinuje. Příběhy našich předků a poučení, že nikdo z nás nic neví...  Co se stane.

No já jsem z vesnice- my jsme zcvířátka měli rádi, ne jen do doby než jsme je zabili a snědli a i dlouho poté. Prasátka mívala jména a klobásky je mívaly po nich a nezdálo se mi to ani nepřirozené, ani drastické ani kruté. Třeba klobásky z Josefa si pamatuji dodnes a to už bude pěkných 40 let... Maso se jménem vždy chutnalo nejlépe. Taky jsme vždy za života těch tvorečků pamatovali na to, že z nich jednou budou žebírka a slaninka, které budeme jíst, takže jsme se k nim chovali jako sami k sobě, vlastně byla naší součástí už za života... Teda já trochu trápil kozu, protože jsem se na ni pokoušel jezdit, neboť koně jsme neměli (pod vlivem westernů) a taky jsem nejspíše trápil psa (ale zdá se, že mu to dělávalo radost), kterého jsem v zimě zapřahal (dle návodu od Jacka Londona) do dětských saní...  

Aleši, ke komentáři 09:40:20. 

Nepřímá výzva k vegetariánství?! To jsi mě dost pobavil :D Natolik, že jsem Ti musela napsat :) 

Annnie, Sofiinu volbu jsem nečetla ani neviděla. Mám proto možný pohled jen z Tvé básně :) Snad to nevadí... Z Tvé básně jsem dokázala vytěžit hodně!

"Zavři oči, Sofie." jde brát dvěma způsoby. Nebo tak to alespoň já vnímám :) Buď, že umře anebo, že usne. Oboje moc pozitivní není..., protože se hned znovu zamyslím, o čem jsem právě četla. Jak říkáš, prostě maso!

Plác L.

I přes varování v prologu jsem četla...

Mám-li být upřímná, někdy se prostě něco nepovede. To srovnání je pro mě trochu moc.

Chápu, že jsi chtěla před deseti lety burcovat, přesto kdybych si měla vybrat mezi Meryl a Krávou, Meryl vyhraje.

To Incognit:

Netroufám si Sofiinu volbu hodnotit, a sama jsem k ní měla určitý výhrady (a film jsem neviděla), ale na její obranu:

1. konkurovat autentickejm vzpomínkám na holocaust prostě možný není.

2. kniha byla psaná primárně pro americkýho čtenáře (a ne nutně totálního intoše), kterej (podobně jako možná autor) neměl tuhle zkušenost předanou s mateřským mlíkem jako my tady v Evropě...

a 3. právě autentický vzpomínky dokazujou, že možný bylo cokoli a variací, jak s touhle příšernou limitující životní zkušeností její aktéři naložili, je nespočet.

Jsem ráda, že nepopíráš hrůzy války a snad ani (ač masožravec) hrůzy živejch tvorů, který masakrujeme my lidi (mně nevyjímaje!). Když už se tedy vymezuješ ty, tak: já nečekám, že se lidstvo po přečtení mýho textu přes noc stane býložravým :) Ale co bych ráda: abychom si to v sobě zrevidovali a přiznali. A místo rychlejch odpovědí (to není cíleno na tebe!) si pokládali pomalý otázky...

Příběh tvejch prarodičů přímo vyzývá ke ztvárnění. Můžu se těšit??? Brzy si přečteme na písmáku???

Aleši,

já bych to formulovala mírně jinak: výzva k vyšší citlivosti a poodstoupení od antropocentrickýho divadelního kukátka k dalekohledu božský bytosti... Ale ano, přiznávám: velmi si vážím každýho, kdo je ochoten a schopen se vzdát něčeho chutnýho, aniž by musel. Nicméně v žádným případě to neznamená, že odsuzuju ty ostatní nebo si jich nevážím. Sama jsem pořádně umaštěná od másla, co mi teče po hlavě dolů :) Otázku vegetariánství (popř. veganství) považuju prostě za otázku vývoje...

Faktem je, že tu knížku jsem nesnášel a považoval za nesmírně přeceňovanou- a film se mi líbil ještě méně. Nemám moc rád takové ty psychohrátky z druhé ruky (a je set sakra vidět co píše zasažený, a co si vymýšlí takový například Styron). To srovnání s krávou to mírně odpatetizovává, protože jako masožravci mi transport krav nevadí a představa Meryl Streep v roli krávy mne vysloveně baví. (aby nedošlo k mýlce, nejsem žádný popírač hrůz války -neznal jsem babičku ani dědečka z máminy strany protože oba zahynuli za války- o tom také napíši povídku, protože to byli evidentně takoví obyčejní, úplně tuctoví lidé, bez politické příslušnosti, ani bohatí, ani chudí, ani přehnaně intelektuální ani hloupí a přece po nich zůstala jen jedna fotografie, kterou před válkou dedeček poslal svému kamarádovi co zůstal v Americe a k nám se dostala až po mnoha letech oklikou. Je ze srpnového odpoledne 1937- dědeček ve vestičce s motýlkem a Babička v světlých šatech a pleteném svetříku se opírají o zánovní vůz Škoda Populár). Na druhé straně je napsáno: "Tak u nás je už také dobře. Zařídil jsem si u nádraží takový vesnický konzum se smíšeným zbožím a polnosti nás také slušně živí- i zánovní automobil jsem si mohl dovolit, ještě pár let a budeme za vodou - Fotografováno v neděli 15. srpna 1937".  No a za pár let už nebyl ani ten konzum ani ten automobil, ani ti lidé, co na té fotografii vypadají, že je ani ve snu nenapadá, že by se jim mohlo něco stát...)

to, co jsem se při čtení jen domníval, se potvrdilo tvým komentářem 09:37:20 ...

je to nepřímá výzva k vegetariánství...

Milá Lucie, moc díky. Předpokládám, že Sofiinu volbu znáš - je to od ní ovšem pouze volně odraženo.

Na konci výzvu "Zavři oči" ovšem, bohužel, nemyslím vůbec jako uklidnění. Upozorňuju tím na to, že to, co tu předkládám jako sen, je syrová realita... Tahle báseň je mezi mejma věcma výjimečná právě v tom, že uklidňující a relativizující prvky neobsahuje... Prostě maso.

Jsem moc ráda, žes to četla. Protože náhled dospělejch tím, to jsem si jistá, nijak neovlivním. Ale u tebe - kdo ví? - to může bejt střípek do mozaiky tvýho rozhodování. A když ne, tak ne. Já nikomu jeho svobodu volby neberu - dokud teda on ji nebere někomu jinýmu :) :) :)

Přeju krásnej nemasitej den a plác a.

Annnie, tak toto jsem vážně nečekala! Bylo to teda vážně maso! Maso, které jsem po přečtení zapila mlékem. Hned bych se z této kombinace pokakala, jako Žanetka. Naštěstí jsem se uklidnila, že to byla jen noční můra. 

Bravurní popsání. Měla jsem husí kůži. Strašně moc jsem potřebovala vědět, jak to skončí! Jinak bych neusnula dnes já. Skvělá kombinace krávy. Ta tomu dodala bezpochyby další hrubost. Jak si poslední odstavce zakončila citoslovcem BŮŮŮ! Wow! To mně vážně spadla brada... 

Na to jaké to bylo maso, tak si to celkem mile zakončila slovy: Zavři oči, Sofie. To se mi líbilo! Trošku milých slov, zde chybělo. Ale sama chápu proč. Vnitře to tak čtenáře uklidnilo a možná i malinko znervóznilo, když jsi zrekapituloval, to co právě četl.

Přidávám se k zálibě výměny mluvčího! Fakt super práce! Toto bych nedokázala, možná je to tím, že nepíšu poezii :) TIP!

P.S. Dům Matylda mě také zajímá...

Uf... Říkala jsem si: Prosecký - ten mi zas dá... Tak dobrý. Dík. Vlastně mi šlo primárně o tu krávu, jinak už je to profláknutý dost.

Matylda je můj dům. Je k tomu dojemnej příběh, kterej jednou napíšu.

Ach, Andělko... k andělským bytostem holt tahle můra přilétá... Daň za citlivost... Díky. Přeju dny i noci bez můr a.

Ne, ne, má noční mpůra...tu knihu jsem četla celou noc, vím přesně kdy a kde...