V hodině popůlnoční

Raduj se mládenče

Raduj se mládenče v mladosti své, napsal starozákonní Kazatel; a on, jako by jeho knihu četl, raduje se.

Raduje se, že směnil jogurt za cigaretu a po dlouhé abstinenci chutnal modrý dým, svěřuje mi po telefonu. Je to málo přes rok, co za podobného večera, taky sněžilo a sníh tál v plískanici, na autobusové zastávce v Kobylisích po předchozí rozepři strhl z invalidního vozíku tuláka a skoro ho utloukl k smrti. Předtím spolu chvíli kouřili a pili kořalku z jedné lahve. Jejich setkání bylo náhodné, jak už se stává.

Filip Topol v Žiletkách říká: "Kdo nekouří nedělá nic. Kdo kouří, přemýšlí o životě." Vzpomene si na tu noc, když za dlouhých večerů dumlá tabákovku, na patře převaluje modrý dým a raduje se z dobré směny?

V hodině popůlnoční

V hodině popůlnoční tma je poraněna až na kost bělavého hříchu.

S tváří násilím zaraženou do polštáře naříkavě velebí pravdu minulosti, kdy svět ještě nebyl šachovnicí a ona královnou, ale jen ženou, jíž bylo mezi ocúny choditi po čtyřech a výt na měsíc. A on, rozkročen těsně za její zadnicí, klečí, a nezdá se hovořit s bohem.

A noc zatím rozlévá petrolej ticha a milenci se pomalu stávají nahým plamenem...