Kuchyňské rozhovory - Nesmrtelnost

Kuchyňské rozhovory

Nesmrtelnost

(24.2.2021, středa odpoledne)

(Účastníci debaty – Ing. Martinovský, František Martinovský, t.č. v septimě na gymnáziu, Josef Martinovský, t.č. v oktávě na gymnáziu, MUDr. Benda, t.č. v důchodu (90 let). Na stole stojí kovový svícen na dvě svíčky, bez svíček. Dále leží na stole několik výtisků Deníku N, časopisu Respekt a katalog vín a informací od společnosti Znovín Znojmo. Hrnec polévky a několik talířů. V televizi na ČT24 mluví prezident lékařské komory o hrozbě přeplněnosti nemocnic z důvodu nárůstu nemocných s Covid 19.)

Ing. Martinovský nalévá polévku a sleduje televizi: „No, nic moc.“

František Martinovský: „Co?"

Ing. Martinovský: „Ten vývoj Covidu. Včera přes patnáct tisíc. V Německu za včerejšek osm tisíc a to jich je osmdesát milionů. Vidíš, Pepo? Co jsem ti včera říkal. Že bude patnáct tisíc. Stává se ze mne expert na vývoj počtu lidí nemocných na Covid.“

Josef Martinovský: „No, to je pravda, to jsi říkal.“

Ing. Martinovský: „Poslouchal jsem dnes také rozhovor na DVTV s primářem sokolovské nemocnice a ten říkal, že tam mají na jipce kluka ročník devadesát šest. A nemá prý žádné ty…komorbidity, nebo jak se to říká. Není obézní, nemá astma a tak podobně.“

František Martinovský: „Hm.“

Ing. Martinovský: „Já vím, že i chřipka může zasáhnout mladý lidi, ale já jen abyste si nemysleli, že jste nesmrtelní.“

František Martinovský s úsměvem: „Jsme.“

Ing. Martinovský: „Haha, to vím, že každý mladý si myslí, že je nesmrtelný.“

František Martinovský: „Každý je nesmrtelný. I ty. Je na to teorie.“ Začne hledat v mobilu.

Ing. Martinovský: „No nevim.“

František Martinovský se zvedne ze židle a přistoupí ke svému otci: „Tady to je.“ Pouští video na youtube. „Když to zkrátím, tak existuje nekonečno vesmírů a v každém se něco děje. Třeba támhle Pepan má místo bílého trika modré, a já sedím támhle na té židli a nestojím. A je to tak, že když třeba umřeš, tak v tom dalším vesmíru existuješ dál, akorát to tady v tom vesmíru nevíš.“

Ing. Martinovský pochybovačně: „No, ehm, dobře. A proč já tedy si to neuvědomuji v tom druhém vesmíru, když tam tedy žiju.“

František Martinovský: „Protože když umřeš, tak si to neuvědomíš, že jsi umřel.“

Ing. Martinovský: „Aha. To je pravda. Jak to můžu vědět, že? To chápu. Ale pořád nevím, proč si neuvědomuji, že jsem v tom jiném vesmíru…“

František Martinovský: „No, protože jsi tady v tom vesmíru.“

Ing. Martinovský nepříliš přesvědčeně: „Hm. Takže něco jako nesmrtelnost duše?“

František Martinovský: „Asi tak nějak.“

Ing. Martinovský: „To mi říkáš ty, který nevěří na jakékoli náboženství nebo víru? Vždyť to zní jak převtělování duší, nesmrtelnost duše, nebo podobné věci. Tohle, co mi tady vyprávíš je vlastně to samé, akorát to vypadá jako nějaká věda.“

František Martinovský: „No, asi jo, ale je to tak.“

Do místnosti vchází MUDr. Benda, chvíli se rozhlíží a pak zamíří ke svému zeťovi: „Dane, mohl bys prosím tě dnes zavolat na tu urologii?“

Venku svítí slunce a po mrazech z předchozích dní ani památky. Pupeny na větvích stromů začínají nabírat a ptáci zpívat.