Pasti / Batika

Pasti

Každý srílanský obchodník ctí jedno zásadní pravidlo – čím majetněji zákazník vypadá, tím je zboží dražší. Ceny zůstávají na minimu, pokud krám navštíví pěšky místní občan zanedbaného zevnějšku, znalý skutečné hodnoty tovaru a obdařený vrozenou vyjednávací schopností. V okamžiku, kdy z luxusního auta vystoupí tlustý očkovaný běloch s výrazem jelimana ve značkovém outfitu, který když jde, tak šustí bankovkami, okamžitě se na cenovkách posouvá desetinná čárka o jeden až dva řády vpravo.

Bedekry doporučují při nakupování nenechat na sobě znát, že se vám něco líbí, a už vůbec ne, že vám to i za lichvářsky nadsazenou cenu připadá levné. Měli byste u prodejce vzbudit dojem, že vám na věci nezáleží a klidně se bez ní obejdete; navíc že je řemeslně odbytá, ušpiněná a snad i divně páchne. Teprve pak se můžete pokusit zdlouhavým a nervy drásajícím smlouváním srazit cenu. Údajně to jde až o polovinu. Nikdy, a to prohlašuji s plným vědomím nekompromisnosti toho výrazu, nikdy se vám to nepodaří! Pokud však něco opravdu, ale opravdu nechcete, smlouvání jde překvapivě snadno. Takhle jsem si v jednom oděvním butiku koupil košili, peněženku a dvoje šortky za výrobní ceny jen proto, že jsem se nudil při čekání, než si manželka vyzkouší šaty.

Pochopitelně i proces placení vyniká specifiky. U jednoho prodavače si zboží vyberete, u druhého vyzkoušíte, předáte je jinému k zabalení, jeho kolega vám vystaví kvitanci, s lístkem zamíříte k pokladně, po složení částky pokladní opatří účet červeným razítkem PAID (zaplaceno), s účtenkou pak jdete zpátky k pultu, po pečlivém ověření pravosti všemi přítomnými obchodníky dostanete úhledně zabalené zboží, na stvrzenku modré razítko DELIVERED (doručeno), tou se opět prokážete u pokladny, nižší zřízenec vám balíček přestříkne parfémem, vloží do značkové igelitky a než vyjdete z podniku, veškerý personál už stojí ve špalíru u dveří a uctivě se vám klaní.

Nejsou na světě jenom starobylé pamětihodnosti. Pro stav přesycení indickými památkami existuje dokonce technický termín – overtempling (přechrámování). I zachtělo se nám užít si pro změnu špetky toho nákupního rozmazlování a splnit svoji společenskou povinnost pořízením originálních suvenýrů pro přátele doma. A jak už je v těchto krajích zvykem neřešit nic dopředu, nenervovat se, prostě nechat život plynout jako film a věřit, že všechno dopadne nejlépe, jak může, tak se ani nebráníme Rushaanovu záměru pojmout tento den v duchu submisivně turistickém. Totiž návštěvou Batikové manufaktury, Hedvábného butiku, Bylinné zahrady, Muzea drahokamů, Řezbářské dílny a jiných atrakcí, ze kterých kyne tour-operátorovi nějaká provize. Za to nám už od rána slibuje romantický večerní výlet za bukolickou selankou domorodé vesnice s autentickou kuchyní a tradičními řemesly; tedy pokud přežijeme návštěvu všech těch turistických pastí.

Každá takováto exkurze probíhá podle stejného scénáře – nalákat turisty na zajímavý zážitek zdarma, poté jej nějaký čas citově vydírat a nakonec bezohledně oškubat. V tom jako zkušení cestovatelé máme pochopitelně jasno, ale ruku na srdce, který výletník opustí Srí Lanku bez pytle koření, léčivé masti, batikovaného trička, sošky slona a levného drahého kamene?

*

Batika – Henry Batiks

„Batika je malajský výraz pro barvení látek, ale technologie pochází z indonéského ostrova Jáva. Časem se batikování stalo také jedním ze srílanských tradičních řemesel,“ ujímá se nás mladá žena ve slušivém sárí a jemnou rukou s pěstěnými nehty ukazuje na osm šátků se stejným, jen pokaždé jinak barevným motivem, které zdobí tabuli u vchodu do manufaktury.

„V pravém slova smyslu jde o zdobení textilií pomocí vosku, který slouží jako "rezerva", laicky řečeno – nanáší se na tkaninu proto, aby se voskem nakreslený vzor neobarvil,“ švitoří krásnou angličtinou batikářka – teoretička, která podle léty osvědčeného harmonogramu provází návštěvníky nejdřív výrobním peklem, aby se jim pak v nákupním nebi radostněji utrácelo.

„Látky procházejí dlouhým, technologicky náročným procesem postupného barvení. Začíná se bílou a končí se nejtmavší, tedy většinou černou. Roztaveným voskem se pokryjí místa, která mají zůstat novou barvou nedotčena, látka se ponoří do mořidla, aby přijímala barvu a poté do barvy samotné. Nechá se uschnout a pak se zaschlý vosk odstraní v rozpouštědle. Místa, kde byl vosk, zůstanou nezabarvená. Celý proces se opakuje, až jsou na batice všechny barvy, které na ní dle návrhu mají být,“ zapichuje průvodkyně štítivě prstík do ohyzdného černého hadru zkrabatělého voskem. Vzduch v dílně je prosycen čpavými výpary z barev a vosků, které stoupají z klokotajících kotlů. Na neuvyklý zrak působí jako krájená cibule.

„Ovšem, stejně jako u každého jiného ručního řemesla je i v tomto případě zapotřebí mnohaletého cviku a především trpělivosti. Práce, jak vidíte, je úmorná, výsledky však nádherné. Výroba trvá několik týdnů ba i měsíců, proto jsou takové batiky velmi vzácné a drahé. Obrazy, jemná sárí i sarongy, trička, košile, přehozy, šály, šaty i sukně, to všechno originální a ručně malované můžete zakoupit v našem exkluzivním obchodě, který je poslední zastávkou naší prohlídky.“

Dojati k slzám následujeme siluetu průvodkyně do prodejny, probíháme nevšímavě mezi regály a zastavujeme až venku, na rušné ulici příjemně provoněné výfukovými plyny.