Haikubití

Internetový básník Vilda Klouzek byl rozrušený. Už deset minut se mu nedařilo napsat Haiku. „Že bych ztratil svůj grandiózní talent?“ polekal se. „To by znamenalo potupný návrat do fabriky!“ zasmušil se. Nyní bych vám měl asi prozradit, že Vilda Klouzek byl profesionální literát. Měl smlouvu s významným literárním serverem, dle které dodával do veřejného prostoru jedno Haiku denně. Jeho pracovní den vypadal tak, že ráno vstal kolem desáté, dal si kafe a během několika minut napsal výtečné Haiku, které zaslal na server a měl vyděláno.

Internetoví básníci jsou totiž skvěle placení, jestli to náhodou nevíte. Vilda dostával za každé Haiku karamelku a tip. Jelikož byl intelektuál, nic jiného k životu nepotřeboval. Literární útvar Haiku ho fascinovat už necelý měsíc, od doby, kdy se poprvé přihlásil na literární server a stal se umělcem. Jenomže jeho múza ho po měsíci usilovné tvorby zradila. Po dopití kafe seděl už víc než deset minut před obrazovkou a inspirace nepřicházela. V tuto dobu už měl většinou složené tři Haiku a jedno Pajpu. A to byl ten průlomový moment, kdy Vildu napadlo, že by si mohl konečně zjistit, co je to Haiku vlastně zač.

Na internetu následně vyčetl, že Haiku je lyrický útvar, většinou s přírodní tématikou, který je tvořen zvukomalebným trojverším s počty slabik 5–7–5, dělicí pauzou a zařazovacím slovem (japonsky „kigo“). Jde o nejznámější formu japonské poezie. „Ty jo, to je síla, hlavně to kigo!“, řekl si překvapeně Vilda. „A jak mi to jde, i když nejsem Japonec,“ pomyslel si vzápětí. Potom začal pomalu počítat na prstech, pět, sedm, pět, vždyť to není tak těžké. Prozatím nikomu moc nevadilo, že toto omezení ve svých dílech nedodržoval, což dokazuje, že běžný uživatel literárních serverů neumí do pěti napočítat. Jakmile však začal, inspirace se náhle vrátila - počítání na prstech pomohlo. A od těch dob zaplavují Vildovy Haiku opět literární prostor a všichni jsou šťastní.