Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seChvíle ticha
Autor
Nagihan
Opětovný okamžik ticha,
kdy nadějí nedýchám,
a jen doufám v sen,
jemuž toužím vyjít vstříc.
Však v objetí samoty licha,
jen prázdnotu slýchám,
po prázdných nocích, šedý den,
a nic víc.
Zavírám oči,
před údery splínu.
I tak pár jsem jich schytal,
až skoro nutí slzy týct.
Léhám si tedy do trávy,
a na hruď sypu si hlínu,
to abych si zvykal,
až už nebude víc co říct.
Pozoruji pozorně své tělo,
ne více vzdálený mu než sen.
Hledím na chrám sebe,
a ptám se kdo vlastně jsem?
Táži se zas, a stále dokola,
až ta otázka mysl drtivě tiší.
Tak v tom stejném tichu,
nakonec zbyla jen mrtvola,
Já, Srí Ramana Maharishi,
a nic víc.
3 názory
to s tou hlínou je dobrý.. taky zkusím ,-)
osobně ráda sedávám u topení, abych si pomalu zvykala na žár kremační pece, ale pochybuju, že ze mě bude Srí Dionarishi...spíše to NIC
*TIP
Užít si to až do konce...do hloubky černé, do nekonečna, do rozprostřena...