Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Věřím

03. 03. 2021

465

Autor

Nagihan

A k čemu to asi tak bude maličký? Je to jako když hodíš kámen do vody. Udělá vlny, a pak už jen klesá ke dnu. Podíval se starý medvěd na svého nezvyklého společníka, s výrazem zkušeného otce klidnícího synovu horkou hlavu. To těžko, vždyť já přece nejsem kámen! Odvětilo mu na to malé bílé nic na zemi. Celkem kurážně, když ještě před okamžikem mohlo být tak akorát rybí potravou, kdyby ho nezachránil. No, tak jen naděláš o něco víc vln.

Jak duha v křišťálovém kamínku,

svět barevný a plný krás,

hluboko v srdci nosím vzpomínku,

zářivou jak Orionův pás.

Jsem poloviční, bez energie,

zhasínám a zvolna blednu,

přesto naděje ve mě stále žije,

odhodlaně dívám se vzhůru,

ač klesám jen hlouběji ke dnu.

Věřím v tebe lásko, ve tvé zázraky,

věřím v naději a odpuštění,

věřím a dívám se na mraky,