Leopold Kolbaba

Šachový velmistr Leopold Kolbaba byl zasmušilý. Včera prohrál důležitou partii na turnaji Gorolskie šachmaty s nadějnou šestnáctiletou šachistkou Agnieškou Korek. Agnieška Korek nebyla žádná přebornice, šachy hrála jen pro radost, ale Leopold se v průběhu partie nedokázal soustředit. Neustále musel pozorovat její rovnátka, protože nebyla úplně symetrická, což ho přivedlo do stavu duševní nezpůsobilosti. Nezaujatý pozorovatel by jistě v tuto chvíli utrousil několik posměšných poznámek na adresu šachistů, jako například: Copak ho vůbec nezaujaly její rašící mladá prsa pod tričkem? Nebo snad neměl výhled na krásné nožky pod stolem? A bohužel by měl pravdu, výhled pod stůl byl dobrý, ale nevyužitý a prsou si taktéž nevšiml. Leopold Kolbaba totiž byl, jako většina šachových velmistrů, podivín.

Mnoho šachistů žije samo a proto je okolí často podezřívá z rozličných úchylek. Nemají pravdu. Jen málokterý šachista je úchylný pedofilní deviant, nebo zuřivý sodomita, spíše mají rádi své figurky. Navíc neustále mluví sami se sebou, což přináší spoustu nedorozumění, jak při četbě následujících řádků brzy zjistíte. To jen dokazuje, jak jsou šachy nebezpečné a že si nijak nezadají s brutálním prostředím MMA, které si zcela mylně osobuje právo na tuto pozici.

Kupříkladu na rodinné svatbě způsobil Leopold nechtě hromadou krvavou rvačku, když nedlouho po tradičním únosu nevěsty nepřítomně nahlas prohlásil: „Pohlídat si dámu, to je základ! Jinak si koleduješ o průnik!“ Utrousil to, když si v hlavě přehrával jednu ze svých posledních partií. Manžel nevěsty (Leopold se v tu chvíli díval přímo na něj) to samozřejmě pochopil jako snahu svého nejlepšího kamaráda o jeho ženu a vyrazil ho hledat se svědkem. Celý incident s napadením nožem nakonec musel řešit soud.

K dalšímu incidentu došlo nedlouho potom. Když si Leopold objednával v místním statku peletky do kamen, přichomejtl se zrovna do davu lidí, sledujících ošetřování valacha Vasji, který zkolaboval ve své stáji, načež byl přivolán veterinář.

„Toho koně je potřeba obětovat!“ prohlásil Leopold v davu přihlížejících při vzpomínce na včerejší soutěž družstev v klubu. Vedle stojící veterinář na něj překvapeně pohlédl. Leopold vypadal důstojně, byl v obleku a zdálo se, že ví, o čem hovoří.

„Myslíte?“ zeptal se ho nejistě.

„Naprosto nepochybně!“ odvětil s fanatickým zanícením Leopold. „Je otrávený a na svém místě dlouho nevydrží!“ dodal s typickým šachovým žargonem.

To veterináře přesvědčilo a zašel si do dodávky pro injekci. Chudák grošák zanedlouho dodýchal a to ani nevěděl, že ho zahubily šachy. Ovšem záliba v hlasitém mluvení se zanedlouho vymstila i samotnému Leopoldovi.

„Naval peněženku, dědku!“ houkl na něj místní pobuda a příležitostný lupič Zoltán Žigora, když se Leopold podle svého zvyku večer šoural nočním Jablunkovem a nepřítomně si mumlal. Leopold ho pochopitelně nevnímal a mluvil si stále sám pro sebe, bohužel pro něj jako vždy nahlas: „Dej si pozor na pinčlíka, kamaráde!“ vykřikl v okamžiku pochopení možné šachové kombinace. „Taky bys o něj mohl přijít!“

Tyto slova Zoltána rozzuřily, protože usoudil, že byly určeny jemu. Byl totiž nejen uznávaný místní kriminálník, který nebyl zvyklý na to, že by ho někdo nebral vážně, ale současně byl i členem masochistické komunity, vyhlášené nechutnými sexuálními praktikami, spojenými s bondáží a řezáním.

„Já ti dám pinčlíka, ty úchylný dědku!“ zařval a přetáhl ho přes hlavu teleskopickým obuškem. Nicméně, světe div se, po návratu z nemocnice, po vyléčeném otřesu mozku, se velmistr Leopold v šachu zázračně zlepšil a v současnosti vede moravskoslezskou ligu. To jen dokazuje, že šachy zřejmě nebudou mít s inteligencí přímou souvislost.

Tímto příběhem bych chtěl veřejnosti deklarovat, že šachy jsou skutečně nebezpečný sport. Kriminálník Zoltán totiž vyvázl zcela bez následků, na rozdíl od velmistra Leopolda. Místo ublížení na zdraví došel soud k závěru, že členové hnutí LGBT mají právo bránit svou hrdost a překvalifikoval celý incident na výtržnictví ze strany Leopolda a uložil mu trest veřejně prospěšných prací.