Píseň o spokojenosti

... .

- Jarmilo, na úvahu si prostě v tomto případě (zatím tedy) netroufnu... :). - Co si budeme povídat; všeobecně asi platí, že poezií se můžeme vyjádřit i tam, kam zabrousíme třeba jen okrajově; psát prózu na nějaké téma je většinou podstatně náročnější záležitostí... :).

Píseň o spokojenosti

::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::::.

Horších okovů snad

není

Původně jsem myslela že to vše...

A vlastně by mi ani teď nevadilo kdyby to bylo vše

Protože je to vlastně ucelená myšlenka a je pravdivá – takže rozhodně neškodí jí takhle naplno říct – aby si všichni mohli prožít

- Jano a Bruno, děkuji... :).

Neuvěřitelné, že jsem ještě téhle geniální básni nedala tip. A to se k ní vracím docela často, přesvědčená, že jsem ji otipovala už dávno při prvním přečtení. Záhada ;) Tak ho honem přidávám.

Jasně, spokojenost svazuje, a přílišná zavání domýšlivostí. Napadá mě text Boba Dylana Nemoc  domýšlivosti - Disease of Conceit.

Já jen děkuju, rozumné, citlivé, pravdivé. 

Přesně vím, o čem mluvíš. Teda píšeš :-) Perfektní!

Milé.:-)) V autorovi převládla jeho ženská část duše, takže neví, co vlastně chce.:-)) Tip.*

mystická záležitost, dobrý to je. 

"není netí tu, havrani na plotu"...bolo prvé, čo ma napadlo, keď ide o pieseň... 

a druhé - dej mi pár okovu a jsem jen tvuj... ( nemám u s krúžkom)

Dobře jsi zachytil ten rozpor, že chceme být spokojení a současně je dobré být i určitým způsobem nespokojený.

Podle mě to nejsou vázané verše.

Každopádně neotřelé.

Zvědavče, myslím, že pokoj v duši je více, jelikož to znamená, že člověk cítí, že nemá dluhy.

Spokojenost se sebou, naproti tomu, může být značně klamavou:)

Hezký den Ti přeji, a děkuji i za další tipy a komentáře:)

pokoj v duši nie je to isté, ako spokojnosť so sebou sa mým? 

Děkuji všem za návštěvu i za tipy:)

Mě to velmi oslovilo...i tím strohým způsobem zpracování, tím myslím, že je to takové přímočaré a to já ráda:)

to J.: také většinou upřednostňuji prozaické útvary snad  k jakémukoliv závažnému tém.atu,..., ale nejsem si jist, zda bych v tomto případě (nebo snad i ve většině případů již, zde dole na Zemi ? :) ) nenosil pouze „dříví do lesa"; -nenapsal (neřekl veřejně) k tomu něco třeba člověk (pravděpodobně) o dost fundovanější než já, Rudolf Steiner? -A patrně i mnozí další:´).. .  

To Safián: I když  mám v názvu slovo „píseň", nepočítal jsem s tím, že by kdy k tomu měla přibýt i hudba:); abych pravdu řekl, nedokáži si to dokonce vůbec představit.

Co se týče závěrečného čtyřverší -myslím, že obsahově doplňuje předchozí, takže o schválnost nejde, a myslím, že báseň bez něj by byla (opět obsahově, o obsah mi jde snad vždy prioritně) pouze nedokončenou.

Píseň to je, Ale vzhledem k tomu, že text není tak úplně strofický a délky veršů se různí, není snadné představit si hudební podobu. Poslední tříverší mi přijde jako zbytečná a neukázněná schválnost, která textu spíše škodí.

Téma rovnováhy mezi pocitem spokojenosti a nespokojenosti mě zajímá, ale potěšila by mě spíše úvaha.