Báječný den zemřít

I.

 

Jakmile tlak stoupal

A v blankytné modři oblohy

Se prohnala smrtka

Ptáci utichli a On se probudil.

 

Jeho pocity

Se valily

Po všech mrtvolách

Které dláždily

Cestu do Nového dne.

 

Cestou se ptal

Bohů a Satanů

Jak báječně zemřít

V jarním

Sluncem spáleným

Dnu.

 

Nemusel nic říkat

Tváře byly

Jak dvě popraviště

Co čekají

Na svou oběť

Lačné zabíjet.

 

Zelené průzračné oči

Řezaly tóny

Co zněly z korun stromů

Sametově černými

Dýkami odhodlanosti.

 

Každým krokem

Byl blíže smrti

Každým krokem

Byl blíže provazu.

 

Myšlenka,

Že se nesmí nic

 

Zanedbat.

 

Intermezzo

 

Možná

Se mi to jen zdá

Přes koberec prachu

Na okenní tabuli

Kde sluneční svit

Se tříští.

 

Vstávám a

smrt nemůže

Být šťastnější.

 

Zašlapaný koberec

Kde modrá

Je snem jeho

Dvacetileté duše.

 

Stěny se hemží

Ranami jako

Duše po

Sérii vražd svědomí.

 

Barová stolička

Jakoby si říkala

O prohození oknem

Aby venkovní příroda

Zabila tu mrzutost

Místnosti.

 

Bar nasáknutý

Zapomenutými kapkami

Co hledají v rocích

Cestu zpět do lahví.

 

II.

 

Při pohledu

Do zrcadla

Vidí ten konečný

A úplný pád.

 

Oholit tvář

Říká si

Je mé poslední přání

Hluk strojku

Přerušil

Snad stou hádku

Spořádaných sousedů.

 

Ručníky a osušky

Nic netuší

A mazlí se spolu

Oběšeni

Na věšácích

Z umělé hmoty.

 

Vyprané ponožky

Visí tak jako každý den,

Dneska pouze černé,

Zítra již žádné

A předevčírem bílé.

 

Doholil se

A otočil

Smetl všechno

Z police

Do vany

A skončil s ránem.

 

Každým krokem

Byl blíže smrti

Každým krokem

Byl blíže provazu.

 

Myšlenka,

Že se nesmí nic

 

Zanedbat.

 

Intermezzo

 

Možná

Se mi to jen zdá

Přes umakart koupelny

Kde mravenci

Snídají

Poslední dávku štěstí.

 

Otvírám a

Smrt nemůže

Být šťastnější.

 

Vlasy

Zamotané v zubech

Hřebenu

Čekají marně.

 

Barevné prádlo

V pračce

Čeká na utopení

Trpělivě

Jako voda

V kohoutcích

zabíjet.

 

III.

 

Na koberci

Obývacího pokoje

Ve vláknech

Vyšlapaná cesta

K popravišti.

 

Jde tak snadno

A lehce

Jako jeho

Poslední včerejší

Prostitutka

Z baru “U zlomeného srdce”.

 

Na konzoli

Připevněna

Prádelní šňůra

Připravená rozseknout

Gordický uzel

Sebevraždy.

 

Těžko se mu polyká

Jako tehdy

Když odešla

Jeho poslední láska

smrt však

Neutíká

Trpělivost sama.

 

S důvěrou

V minulá zklamání

S nedůvěrou

V budoucí zklamání

Vkládá hlavu

Do šibeničního uzlu.

 

Poslední

Odporný pohled

Nádech

Krok vpřed

Začátek konce.

---