Zahrada koření / Hedvábný butik

Zahrada koření – Spice Garden

Srí Lanka je jedna obrovská botanická zahrada. Kudy chodíme, tudy žasneme. Proč tedy chvíli nežasnout na jedné z četných farem, které usilovně podporují renomé Srí Lanky coby ostrova koření?

„Vstupné, prohlídka s výkladem, prezentace bylin a produktů, které se z nich vyrábí, dokonce masáž těmito balzámy, to vše je u nás úplně zdarma,“ prohlašuje s vážnou tváří reprezentant podniku a je trošku nesvůj, že jeho expozé v nás vyvolává salvy smíchu. Průvodcem a lektorem je nám obludně obézní pán s doktorským titulem a opovrženíhodně nízkým platem, jak neopomíná dodat za každou druhou větou. Mimo zásadní informaci, totiž že jeho plat dělá všem ostatním platům na světě ostudu, se ještě dozvídáme, jak vypadá kávovník, kakaovník, muškátový ořešák, hřebíček, skořice, kardamom, vanilka, kurkuma, zázvor, citronová tráva a listové curry. U mnoha exponátů se zastavujeme, aby nám doktor vysvětlil, jak rostou, k čemu se používají a co hezkého z nich přilehlý zpracovatelský závod vyrábí. Sugestivně líčí jejich prudce léčivé a zázračně zkrášlující účinky a je-li možno, výklad doplňuje demonstracemi na dobrovolnících.

Obdivujeme tedy rostlinu jako takovou, její plod i výrobek z něj, nešetříce chválou. Žasneme nad tím, jak se pepř rafinovaně sklízí v různých stupních zralosti a pouze procesem zpracování vzniká zelený, černý a červený. Nemůžeme se vynadivit důmyslnosti onoho mládence, který vynalezl techniku umělého opylování vanilkových květů, a zjišťujeme, že kakaové mléko slouží proti nespavosti, zázvor s kardamomem, koriandrem, anýzem a skořicí proti chřipce, citronela dezinfikuje a chrání proti komárům, olej ze santalového dřeva omladí pokožku a kokosový olej ochrání před slunečními paprsky. Zaujala mě kurkuma.

„Krém vyrobený z kurkumy funguje spolehlivě jako přírodní depilátor,“ tvrdí opovážlivě tělnatý doktor a hned mi pomazává předloktí. „Pokud budete tento výrobek používat po dobu dvanácti týdnů, tak se již chloupky nikdy neobjeví!“ No, jestli to opravdu funguje, škoda, že ho samotného nenapadlo obětovat trochu té mastičky a vetřít si ji do nosu a uší. Velmi by mu to prospělo. Ale možná si takový luxus jenom nemůže dovolit.

Na konci prohlídky nám průvodce v útulném altánu rozdává lístky, my se trošku bojíme, že se bude psát test, ale jsou to jen letáčky s popisem bylin a jejich léčebných účinků na různé zdravotní potíže. Poté se na nás vrhá tlupa urostlých snědých jinochů a dává nám důkladnou masáž všech částí těla od hlavy až po chodidla; co si kdo zamane. Samozřejmě používají výhradně firemní masti a oleje, které jsou tak aromatické, že i moskytům vhánějí slzičky do složených oček. Jsme trošku na rozpacích kolik chlapcům zaplatit, když je to zdarma. Průvodce to na nás vidí a nechává se slyšet, že máme dát tolik, nakolik jsme s masáží spokojeni. Ale pouze jemu, protože on jest šéfem a bossem. Lačně nastavuje otylou dlaň a pak nás obřadně vede k velebnému chrámu ájurvédské medicíny, takto firemní prodejně s bylinnými a kosmetickými přípravky.

Kdo by čekal zaprášené regály plné nasekaných kořenů, lodyh a větviček, pytlíčky s listím, sušenými květy a plody, byl by zklamán. Sterilně čisté, moderně osvětlené etažéry nabízejí řady designových lahviček s barevným obsahem a křiklavými etiketami, hojnost kelímků s mastmi a balzámy, zubní pasty, mýdla, sprchové pěny, koupelové soli, koupelové oleje a mnoho jiných příchutí do vany, vše stoprocentně přírodní. Navíc také stoprocentně předražené. A jak už řečená ájurvédská medicína neléčí jenom následky nemoci, ale odstraňuje i její příčiny, tak odcházíme dokonale vyléčeni. Vyléčeni z optimismu.

*

Hedvábný butik – Lanka Silks Kimbissa

Naprostá většina srílanských mužů nosí košili a tesilové kalhoty. Pokud na ulici potkáte chlapa v sarongu a batikované hazuce, od hlavy k patě ověšeného korálky, je to zaručeně Evropan nebo Američan. Přitom převléknout se zde za Ali Babu dává stejný smysl, jako chodit po New Yorku v kostýmu Vinnetoua.  Nejinak činí i evropské turistky, pro které je nepřekonatelným lákadlem vyhastrošit se do plandavých tureckých kalhot na gumu s potiskem slonů, které nabízejí trhovci za směšně nízké ceny. Přitom sloní model by si žádná z místních žen neoblékla ani na sázení rýže. Srílančanky s křehkou cudností a nenuceným vkusem nosí tradiční sárí. V tomto oděvu se pohybují s neuvěřitelnou grácií a naprosto přirozeně v něm vykonávají také všechny práce. Šatí se do něj pradleny, trhovkyně, učitelky, političky a pochopitelně se bez sárí neobejde žádná hinduistická svatba ani návštěva chrámu.

Ostrované jsou proslulí prudérností a očekávají totéž od návštěvníků. Není přípustné odhalovat ramena, nohy a kdo ví co ještě na veřejnosti, natožpak v modlitebnách. Raději to přijměte bez námitek. Rozhodně neupozorňujte na lascivní propletence kopulujících soch v průčelích chrámů, neptejte se na všudypřítomné falické symboly a obscénně bujná poprsí krásek na skalních malbách ponechte bez komentářů. Necudné tantrické praktiky a Kámasútru nezmiňujte už vůbec, nechcete-li domácí uvést do trapných rozpaků. Dnes se v bollywoodských filmech nesmí objevit ani polibek a namísto obnažených těl zamilovaného páru se k sobě na plátně kloní květiny. Návštěvnický protokol, zvláště v chrámech, nařizuje přísný dress-code. Mnozí výletníci ale považují předepsaný úbor za zbytečnou komplikaci, a proto si raději návštěvu svatostánku odepřou. Jejich vzdor také pramení z toho, že nechápou, proč kontakt se sochami vyžaduje formální oblečení, přičemž boty musí zanechat v úschovně a pobíhat po rozpálené dlažbě bosi. Výjimku, které horká půda pod nohama nevadí, tvoříme pochopitelně my Češi, protože jak nám tradice velí, nosíme v sandálech ponožky.

Po ženách oblečených do pestrobarevných sárí pokukujeme už hezkých pár dní. Je to zázrak, jakou parádu dokáží udělat s obyčejným pruhem látky. Bez jehly, bez niti, bez knoflíků a zdrhovadel, ovinuté lehkým hadříkem ladně a sebevědomě vykračují ulicemi.

„A já chci také sárí!“ žádá nekompromisně dcera s umanutostí třicetiletého dítěte, jakkoli je zřejmé, že u nás ho využije vzácně až ojediněle na speciální akce typu maškarní ples, večírek indické ambasády nebo kurz břišních tanců. „Bez sárí neodejdu!“ vyhrožuje už s rukou na klice prodejny hedvábných oděvů Lanka Silks, kam máme beztoho namířeno. 

Úvodní proslov a promítání spotu Od kokonu k šátku bereme jako zábavně-vzdělávací kurz a naoko reptáme, že jsme k filmu nedostali popcorn. Také záhy odhalujeme zajímavou obchodní taktiku, totiž, že ihned po příchodu zákazníků zapnou klimatizaci naplno. Už po několika minutách jdou na odbyt i svetry a vlněné šály. Průvodce Rushaan někde v kuloárech dojednává výši případné provize, zkušební kabinky pohlcují děvčata s náručemi šatstva a já znuděně postávám u dveří. Šestice krásných mladých prodavaček v elegantních sárí barvy vyzrálého Bordeaux ve mě utlumuje veškerou ostražitost, která je na Srí Lance při nakupování nutným předpokladem úspěchu. Jak asi správně tušíte, zde jsem přišel k výše zmíněné košili, peněžence a šortkám.

S obavami sleduji, jak tři asistentky mají plné ruce práce se strojením mé dcery do vybraného modelu. Nejdřív se totiž musíte nasoukat do spodničky, vlastně takové sukénky, kterou velmi bezcitným způsobem utáhnete v pase šňůrkou. Teprve ve chvíli kdy se vám zdá, že už se nikdy nenadechnete, je spodnička správně utažena. Dalším oděvním dílem je tzv. choli, vlastně jakýsi lajbl z pleteniny stejné nebo kontrastní barvy. Samotné sárí je dlouhý, velmi dlouhý pruh hedvábné taniny, namnoze honosně zdobené. Na jednom rohu uděláte uzlík a ten zastrčíte na levém boku za spodničku. Poté se jednou otočíte a opět na levém boku pruh úhledně složíte do několika skladů. Zhruba pět centimetrů látky zasunete za okraj sukně. Zbytek sárí ovinete kolem zad a přehodíte přes levé rameno, kde textilii uchytíte ozdobným špendlíkem. Zbývající klůcek byste měli pokud možno elegantně přidržovat rukou. Jestliže nejste s výtvorem zcela spokojeni, při pokusu o nápravu se celý složitý zašmodrchanec rozpadne a musíte začít znovu. Představa, že se takto oblékám každé ráno do práce, mi vhání do očí slzy.

„Ne, tyhle jsou moc pruhované. Já chci radši ty červené,“ praví bezelstně dcera po půlhodině oblékání a celé martyrium začíná nanovo. Teď už brečím doopravdy. Zbylé prodavačky mě chlácholí, nosí mi drobné dárky a pamlsky a nabízejí zboží za podnákladové ceny.

Opustivše tuto katedrálu tradiční módy a vybrané elegance ve zcela novém rouchu, přichází dcera k nečekanému poznatku – jestliže se svobodná Evropanka bezchybně oblékne do drahého sárí a vyjde do ulic středně velkého srílanského města, každou hodinu obdrží průměrně tři a půl nabídky k sňatku. No nekupte to.