Jeremiáš Muhembo II

Jenomže časem se vše mění, řekl by filozof a proto se přesuneme do budoucnosti. Když byl keňský prezident Jeremiáš Muhembo po dvaceti letech neomezené vlády donucen abdikovat a bylo mu už podle jeho vlastních slov hodně přes deset let (což současní vědci odhadují na padesát a více), sundal ze stěny bambusový titul inženýra z VŠB a odšrouboval pozlacené prkýnko. Ze své pozice neodcházel v dobrém, jelikož obyvatelé Keni na něj vzpomínali jako na neuvěřitelného tyrana. Chtěl po nich, aby se více učili (navrhnul přechod na šestnáctkovou soustavu, což byla v jeho představách znalost počítání do šestnácti - ale ozbrojený parlament to zamítnul) a dokonce obdělávali pole. Tato poslední zhůvěřilost mu politicky doslova zlomila vaz a po příštím puči byl odvolán.

V té době však již Lidstvo kolonizovalo několik okolních hvězdných systémů a toužilo mít na každé exoplanetě jednoho stálého Správce. Uvolněná místa Správců, tj. velvyslanců Lidstva ve vesmíru, však vyžadovaly od uchazečů mimořádné schopnosti, diplomatickou erudici, všeobecné vzdělání spojené s vysokým morálním kreditem, čili jinými slovy tlačenku. Nová keňská vláda tedy navrhla Jeremiáše Muhemba především z toho důvodu, aby se ho humánně zbavila. Popravy bývalých prezidentů už jim vyčítala i OSN, jako by jim do toho něco bylo.

"Poletíš na jinou planetu!" oznámil mu telefonicky ministr pro místní útlak.

"Ale já už mám něco na víkend," opáčil Muhembo. "Chtěl jsem jít se synem na ryby, takže možná jindy..."

"Výborně, chápu to jako souhlas!" zavěsil ministr. 

Jeremiáš Muhembo ovšem nechtěl odletět na jinou planetu, raději by si večer udělal pštrosí omeletu a podíval se ve své chýši na fotbal, ale tlak byl veliký. Argumentoval tím, že není žádný kosmonaut, to mu ovšem bylo málo platné. Hned druhý den po schválení keňského návrhu přijela k jeho chýši limuzína (kterou sám dříve jezdil), z ní vystoupila skupina vládních expertů, kteří mu dali dvouminutové astronautické školení, pak několik ampulek LSD, tradiční rákosový skafandr a zanedlouho byl v letadle, mířící přímo na Mys Caneveral.

„Kolik let výcviku máte?“ zeptal se ho u rampy důstojník NASA, žvýkající heroinovou žvýkačku kvůli sebevědomí.

„Hodně,“ opáčil zfetovaný Muhembo, kterému už se nechtělo ani do nuly napočítat.

„Tak ho naložte!“ zavelel důstojník a motory rakety zaburácely.

Cestu na cizí planetu si Jeremiáš Muhembo vůbec nepamatoval, protože ve skafandru objevil ještě několik ampulek s LSD. Ani na následující dny po přistání, kdy často nevycházel (a jindy zase vycházel) z údivu nad vybudovaným střediskem a podivnými tvory si s odstupem času již nepamatuje. Nakonec se mu tam však zalíbilo a věnoval se běžným činnostem, na které si zvykl v Keni a které jsou příčinou i důsledkem celé africké ekonomiky. Procházel se kolem a občas se díval na oblohu. No a jak se tak jednou díval na oblohu, zahlédl takový podivný záblesk a zadunění, jakoby se srazili dva pakoně. A dále už to možná znáte.