..kdy není proč

Já jsem kamsi napsala " je mi sladkobolně" - to bych možná mohla publikovat, jestli to tu nemám...

Za tip na dobré čtivo děkuji.

Mimochodem, ještě k tématu původní básně (abych tu jen neplevelil), mě zaujala myšlenka publikovaná v jedné Ecově knize, že inherentně tragický aspekt toho, co jsme zvyklí nazývat láska (Eco tento koncept trefně a vtipně nazývá "love as a devastating unhappy happiness", což zní v angličtině báječně, dobrý překlad do češtiny mě nenapadá, snad jen "láska coby drtivý šťastnobol", a italsky, abych mohl vychutnat originál, bohužel neumím), tedy tento vnitřně rozporuplný motanec je prý mnoha kulturám zcela cizí, a je specifický pouze pro evropskou kulturu silně ovlivněnou křesťanskou tradicí, která považuje utrpení samo o sobě za kvalitu (což mě osobně nikdy smysl nedávalo. Když to bolí, tak je to přece horší, než když to nebolí, a ne naopak, nebo se pletu?)

Pamatuji se, že kdysi dávno, kdy jsem rovněž trpíval endorfinovými abstinenčními příznaky z důvodů vigoróznějšího proudění humorů tělesných a absence ucelené emoční strategie, mi tyto Ecovy úvahy byly (když už ne lékem, tak alespoň) účiným anestetikem, a proto bych si je dovolil autorce (se vší nutnou zdvořilostí smozřejmě) laskavě doporučit. 

Pokud jsem si báseň špatně vyložil, a autorka sama zmíněné utrpení nezažívá (a jedná se tedy o dílo spíše fiktivní, než autobiografické), dovolím si Ecovy úvahy doporučit stejně pro jejich obdivuhodnou erudici, vnitřní konzistenci týkající se jak jejich syntaktické, tak sémantické stránky. Osobně se mi při čtení jeho statí vybavovala vždy myšlenka "radostný tanec myšlenek" - ale to jsem jen já, někomu se i Eco zdá obšírným, a při jeho četbě usíná, nudí se, a v nejhorším případě (opět) trpí jako to zvíře. 

Já nevím, Morticio, jestli se do pekla smí nosit knihy, ale kdyby někdo něco namítal, tak hodlám vynést kartu efektivity, a přemluvit vyhazovače u dveří, že se celestiální administrativě vyplatí, když si každý své knihy potichu odneseme, než aby bylo nutné je na erární náklady skartovat a pak ještě o tom psát dlouho do noci protokol (z dobrého zdroje vím, že čerti, stejně jako andělé a policajti k smrti nesnáší papírování, s každý šekel výdajů se musí sáhodlouze zdůvodňovat). 

Pokud lze do pekla s knihami, tak můj cíl je jasný, hih.. 

Morticia - je to mnohem prostší, můj gymnazijní spolužák (dnes sociolog) kdysi prohlásil, že do nebe nechce, protože většina zajímavých osobností světové kultury bude stejně pravděpodobně v pekle: "Hodlám si tam vzít i celou svou knihovnu", dodal tenkrát. Jelikož se tak asi zařídí i ostatní intelektuálové (ne každý si muže dovolit "věřiti v jednoho žárlivého boha"), dá se předpokládat, že sjednocení jejich knihoven dá dohromady pokladnici vědění, která se té shořelé Alexandrijské minimálně vyrovná. 

Zajímavá myšlenka s tou knihovnou, Kamamuro. Kartotéka hříchů?

Solferinské Saltarello (odrhovačka)

Zdá se, že Kupec benátský

je dneska za vodou,

z lichvy neplatí desátky

a život je pro něj hrou.

Žádá-li libru masa svou,

klidně mu srdce dej,

pak roztanči se úlevou,

a k tomu zazpívej:

Hej! Hola hej!

Světu nespílej!

Jednou ti zplihnou licousy, ty starý morousi,

a pro to tvojí horu zlata tě někdo zardousí!

Když večer vlnka gondolou

škádlivě kolíbá,

kdo do dna dopil číši svou,

cizí rty nelíbá.

Když Mefisto chce duši tvou,

zadarmo mu jí dej,

netrap svou duši přísahou,

do pekla pospíchej!

Hej! Hola hej!

Plamenům se směj!

Peklo má ze všech největší na světě knihovnu,

a žalmy, ba i traktáty jsou stejně o hovnu - radosti poskrovnu! 

Někdo mi dal tip (blacksabbath, děkuji..), tak čtu zprávy a ta poslední mi nějak unikla, annie. Stovky skvělejch mužů vyjou na měsíc...chacha, to je super. To chce nacpat do nějakého díla. 

Vypitou - nevypitou, to je mi šumák. Hlavně se ho zbav. Co bys dělala s chlapem, kterej tě neumí ocenit? Je jaro a stovky skvělejch mužů vyjou na měsíc... Žádnej strach, bejby...

No a nebo ho nauč, jak tě má vidět okouzlenejma očima...

Měj se a směj se a.

Ale vypitou! :-D Díky, annie...

Já bych ho tou flašku majzla!

A tobě tip, pá a.

Díky, Benetko.

Ó, děkuji Norsko i Radovane.

A chytří jdou raději ke dnu hned, bez marná snaha je o záchranu, jen se tím oddělí nevyhnutelné. Ale především je to variace na jiné dílo. Benátky v něm byly.

Má to grády. Nástup básně - první 4 verše umisťují laťku velice vysoko. A zbytek? Nepodlézá, ale přeskakuje. Silné vyjádření touhy v závěru je impozantní finále.

Jediná věc, nad kterou bádám je o těch potápějících se Benátkách - proč ti chytří neutečou, ale potápějí se s nimi?

Brno - Medlánky, III./21

Divadelní kousek. Vcelku líbilo, se nezdáš. T