Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seAkord a jiskry
Autor
mpat
Vyjde 21.4- nakl. Brána - povídky staré i netištěné
Psala mi dobrá známá, že bych měl při psaní o povídkách (Akord a jiskry) vybrat pár napínavých míst a ta uveřejnit. Prý to působí. Uvažuju, jestli to působí i na mě a ono ano. Působí. Jiná kamarádka doporučila napsat jakési žebříčky a podobné věci. Už jsem se neptal, jestli to působí a rovnou se rozhodl ta dvé doporučení spojit, protože pak to působení bude dvojnásobné. Bude přímo…bude neodolatelné.
Jen aby potom ovšem ještě někdo četl ty povídky.
Tak dobře-
Největší překvapení, pointa, vás čeká v povídce Jako v nebi. (To je teda fakt prda!)
Nejzajímavější citát:
Něco s pramenem vody a s princeznami.“
„A jakou princeznu jsi hrála?“
„Hrála jsem Smrt.“
Nejlepší název podle mého je Návrat hrdiny. Probouzí ve mně spoustu otázek.
Nejošklivější obraz
…Jiné (ženy) zakládaly dámské kluby, nátlakové skupiny a pořádaly protestní průvody, kde ty štíhlejší před sebou valily ty tlusté.
Nejstarší povídka – O našem dědečkovi
Nejdelší povídka – Robiny (Dědové a dívky)
Nejkratší povídka – Veřejný dům
Nejvíc něžnosti
má asi Zrzečka
vidím svoje povídky (Akord a jiskry)na cestě ke čtenářům, koukám, jak ta knížka jde, nese si buchtu v ranečku a na kraji lesa potká babičku, která ji o kus buchty poprosí a knížka se o tu buchtu dělí s kouzelnou babičkou…takovou babičku najdete i v povídce Zrzečka…A protože byla hodná, tak knížka má na cestě štěstí, čtenářky mají štěstí, jenom já spěchám, už nemám čas.
Proč?
Jdu péct tu buchtu.
Na začátku, před první povídkou by měl být úvod-
Některé povídky vám „přicházejí na oči“ poprvé, jsou nové- třeba Robiny - Dědové a dívky. Jiné jsou krásně staré – Zrzečka. A představte si – některé od sebe dělí 25 let.
Čtvrt století!
Další povídky jsou „mezi.“ Některé jsem dost přepracoval. Jako v nebi, třeba, která má asi nejsilnější pointu.
Napsal jsem, jak jsem uměl nejlíp. A osměluji se podotknout –
kdybych byl čtenářem téhle knihy, nečetl bych ji najednou. Po každé povídce bych se šel projít, kouknul se do trávy, písku či sněhu, nebo si uvařil čaj.
S výjimkou povídek O našem dědečkovi a O našem koni, jsou všechny postavy literární - vymyšlené či sestavené - a tedy ne skutečné.
Přeju vám hodně potěšení ze čtení.
3 názory
Je to pravda, měl jsem to dát do jiné rubriky - kategorie. Jiní čtenáři naštěstí si z ukázky přece jen obrázek udělali a knihu prý objednali...není na světě člověk ten, aby...
Soudě podle prvního řádku textu se nejedná o povídku, ale o upoutávku na knížku, která autorovi vyjde. Nevím, jestli je to ideální způsob, jak o ní čtenáře informovat, alespoň mně tedy názvy povídek ani vybraný citát nepřipadají nijak zvláštní a vůbec si z nich neudělám obrázek o kvalitě knihy. Asi by bylo lepší dát upoutávce kategorii "Knihy, časopisy" nebo "Události", napsat srozumitelně, o co jde, a přidat trochu delší ukázku z textu, třeba i celou povídku.
Moc tomuhle textu nerozumím. Nepoznám, jestli je to vtip, ironie, satira, nebo vážná věc. Takže zůstanu u obligátního: tohle není povídka.