Naděje mezi nebem a zemí

Děkuji osude za jejich polibky,

děkuji osude za jejich doteky,

děkuji osude za jejich vláčné rtíky,

děkuji osude za jejich orosené lístky.

Leží obřadně bohyně na posteli,

téměř připomíná ženský protějšek Ježíše,

jen svůdné aroma halí její tělíčko,

půvabná, spanilá, líbezná, nahá,

květinku má ještě voňavě zbrocenou,

lehce pokrčené nožičky má přes sebe položené tak,

aby jedna mohla hladit druhou,

ručky rozpažené po vzoru Nazaretského,

přivřená ústa tiše šeptají mantru ukojených,

očka zavřená brány snům otevírají,

podobna oltáři dává smysl mému žití,

rázem nalézám v erotičnu jeho duchovní rozměr,

ona záhy usíná a já jsem nevýslovně šťastný.

Děkuji osude, již pochopil jsem

že ženská osobnost mění krásku v bohyni.