Smrt v plamenech

Patnáctiletý zednický učeň Emil Matuszny byl lídrem metalové kapely Strnulé peklo. Pyšnil se přezdívkou Démon, měřil metr padesát a měl uhry. Hrál na kytaru a zpíval chraplavým hlasem o krvi a umírání. Bubeník Jirka Žáček měl přezdívku Satan a nosil rovnátka. Na baskytaru hrála Temná Sára, jinak Veronika Malá, žačka prvního ročníku gymnázia.

Zkoušeli ve starém seníku nedaleko Vendryně. Zatím měli jen jednu písničku, Smrt v plamenech, kterou zkoušeli pořád dokola. Sloka byla: Krev, krev, krev, krev a refrén: Smrt v plamenech. Dokonce se to rýmovalo, což je na metalový text docela kuriozita. A jelikož byli nezletilí, místo drog na zkouškách užívali vanilkové šejky z McDonald´s, což je díky cukru dokázalo dostat spolehlivě do rauše. Potom mohli pilovat Smrt v plamenech celé hodiny.

Nakonec se přihlásili jako předkapela na místní metalový festival v Třinci. Díky tomu, že maminka Temné Sáry pracovala na magistrátu v Odboru kultury a měla na starosti vyřizování povolení pro organizátory, byli přijati. Ten ročník byl nabitý samými hvězdami metalového nebe. Vystoupit měli uznávané formace Megator, Kryptotor, Brutaltor a jako hlavní hvězda Tor. Strnulé peklo bylo jakožto nováček zařazeno jako první předskokan, hned po zvukovce.

„Hele mladej, nedáš si tabletku?“ oslovil Emila v zákulisí Jindra Drsňák Pelíšek, kytarista Brutaltoru. Byl to veterán metalových festivalů a bylo mu už pětadvacet let. Na patnáctiletého Emila se díval jako na mimino.

„Jakou tabletku?“ zeptal se novicián Emil.

„Proti trémě!“ poučil ho Drsňák a mrkl na zbytek kapely. „Je to takovej uklidňovák.“

„To by bylo fajn,“ chytil se nováček.

„Hele, borci, tady mladej si dá s námi,“ vytáhl z kapsy lahvičku Rohypnolu, plnou bílých pilulek.

Emil statečně spolknul hned tři a Satan s Temnou Sárou nezůstali pozadu. Po půlhodině, když se začala plocha plnit lidmi, zavolal zvukař pořadatelům, že aparatury jsou zapojené. „Můžeš tam poslat ty mlaďochy!“

„Tak mlaďoši, máte deset minut,“ zavolal směrem ke hloučku muzikantů pořadatel. „Ukažte, co umíte!“

„Nemůžeme je vzbudit,“ houkl po chvíli Drsňák na pořadatele. „Ještě před chvílí byli v pohodě a najednou jsou tuzí!“

A tak za truchlivých zvuků žaludeční pumpy skončila letošní kariéra Strnulého pekla a na Smrt v plamenech si fanoušci budou muset ještě nějakou dobu počkat.